Sport Camp (KurooTsuki)

Twentieth

,,J-já" Cítil jsem, jak jsem se začal potit a absolutně jsem nevěděl, jak mám právě teď zareagovat, byl jsem jako ryba na suchu. Odvrátil jsem pohled do strany, čímž jsem zabloudil k oknu a bezduše hleděl ven. Co bych mu měl říct?

,,Nemám ti k němu co říct..hrál se mnou v týmu, nic víc, nic míň" Snažil jsem se o naprosto klidný hlas, ale cítil jsem, jak se mi slabě třese, což Kuroo samozřejmě pochytit nemohl, on ne. Uchýlil jsem se však k menší lži, která tak úplně lží nebyla, ale stoprocentní pravdou také ne.

,,Hmm..neměl jsi ho rád?" Zeptal se na fakt, který byl očividný, tedy tehdy ještě ne. Ne Kuroo, já se slepě zamiloval a nakonec na to doplatil, znamená to nemít rád? Jestli ani, pak je tvoje otázka zřejmá.

,,Uměl skvěle manipulovat s lidmi..skákali přesně jak pískal a oni o tom ani netušili" Neodpověděl jsem mu přímo..nevěděl jsem jak. Teď jsem ho z hlouby srdce opravdu nesnášel, ale tehdy to tak nebylo. Tak co jsem mu měl sakra odpovědět, abych se zbavil jeho dalších případných otázek? Nic.

,,Podle toho, jakým tónem to říkáš hádám, že by jsi byl nejraději, kdybych mu jí zamítnul?" Zašklebil se na mě. Pokrčil jsem rameny.

,,Vlastně jo..byl bych rád" Nepodíval jsem se na něj, cítil jsem se teď špatně. Jako kdyby na mě pomalu, ale jistě přicházela úzkost. Nic se nestalo, ale mně je z toho takový divný pocit. Proč teď? 

,,Pak je rozhodnuto" Zasmál se Kuroo do telefonu. Nevěřícně jsem se na něj podíval. Vážně mu odstranil žádost, jen proto, protože jsem to chtěl? Cítil jsem se trochu blbě, nemám na takové věci právo.

,,Neměl by jsi se řídit tím, co chci já a co chceš ty" Zamumlal jsem a odvrátil hlavu. Nějak jsem se na něj dnes nemohl dívat.

,,Kdybych nechtěl, nedělal bych to..taky jsem neříkal, že za to nebudu nic chtít" Zašklebil se na mě ďábelsky. Projel mnou trochu nepříjemný pocit , který jsem však hned odehnal. Aniž bych to postřehl vstal, chytil mě za ruku a stáhl k sobě do postele, kde mě uvěznil v medvědím objetí.

,,Hej!Ku"-

,,Tak a teď se jdeme koukat na film" Snažil jsem se vymanit z jeho sevření, ale měl mnohem větší sílu, než já..což šlo vidět už od pohledu.

,,Chytím to od tebe!" 

,,Aspoň tady nebudu jediný idiot s horečkou"

____________________________________

Na oběd jsem šel opět sám. Kuroo, ačkoliv mu bylo lépe na můj příkaz zůstal v posteli a nechal se již druhý den obskakovat. 

Vzal jsem si tác s jídlem, ale problém nastal, když jsem si měl jít sednout ke stolu. Akaashi s Bokutem mě už dávno zahlédli, ale sedat k nim jsem se teď prostě nedokázal odhodlat. Zachránil mě až Hirajama, který na mě mával z druhé strany jídelny a tak jsem se nakonec odebral tam, i když s provinilým pocitem vůči Bokutovi, který vlastně nic netuší. 

,,Stalo se něco?" Zeptal se zvědavě téměř okamžitě, když jsem k němu usedl.

,,Normálně sedáš vzadu s nimi" Kývnul hlavou na ty dva, aby mi ujasnil svou otázku.

,,S Akaashim jsem se ráno nepohodl a nechci u stolu dělat dusno" Řekl jsem stručně. Jen přikývl a dál se tím nezabýval, za což jsem mu byl opravdu vděčný. Nejspíš alespoň on poznal, že to téma je tabu. 

,,Dnes na trénink tedy nejdeš?" Došlo mi vlastně, že Hirajama teď nebude mít dvojici. Co si pamatuji, tak jeho parťák před třemi dny opustil tábor kvůli vyvrknutému kotníku. Taky bych si mohl něco vyvrknout, nebo rovout zlomit. 

Jenže až se Kuroo uzdraví, stejně nebude mít dvojici, protože budu opět s Kurooem. Začal jsem  z toho mít trochu dilema. Na jednu stranu jsem nechtěl nechat Hirajamu samotného a na tu druhou jsem nechtěl opustit Kurooa. 

,,Zítra už by měl být Kuroo schopný vstát, tak půjdu až zítra" Odpověděl jsem mu na otázku. Opět jen přikývl rameny a věnoval se stejně jako já jídlu. 

________________________________

Chatkou hrála hudba, jež jsem nechal volně běžet na notebooku a snažil se to tu trochu zkulturnit, protože tu byl bordel jako po výbuchu. Respektive jeden černovlasý idiot tu měl bordel. 

,,Doma tě neučili po sobě uklízet?" Povzdechl jsem si, když jsem mu ze země sbíral už čtvrté triko. které jsem hodil k ostatním do igelitky na špinavé prádlo. 

,,Doma mám celkem přehledně uspořádaný pokoj..ale když vím, že to tady uklidíš, tak proč se namáhat" Zašklebil se na mě pobaveně a ležérně se rozvalil na posteli s rukama za hlavou a zaujatě mě pozoroval. Naštvaně jsem po něm hodil jedno červené triko, které jsem právě sebral.

Chatkou náhle protlo hlasité a rázné zaklepání. Vypnul jsem tedy přehrávač a došel otevřít návštěvníkovi. Překvapení pro mě bylo, když jsem tam uviděl stát vedoucího. S otázkou v očích jsem na něj hleděl.

,,Slyšel jsem, že je Kuroo zase na smrtelný posteli..Můžu dál?" Jen jsem přikývl a uhnul do strany, abych ho pustil dovnitř. Díkybohu se mi to tu povedlo alespoň trochu zkulturnit a nevypadalo to, jako kdyby vešel do doupěte divokých zvířat.

,,Koukám, že se tu máš jako v bavlnce" Zkonstatoval vedoucí a ležérně se opřel o rám dveří, jež vedl do našeho společného pokoje. Sám jsem se usadil na postel  a vzal si do ruky knihu. 

,,Umím si to zařídit" Zašklebil se na něj. Jen jsem protočil očima. Vážně mám teď chuť ho i s peřinou vyhodit na vzduch, provětrat se. 

,,O tom nepochybuji" Zachechtal se vedoucí. Pohled, jakým obdaroval Kurooa vypadal, že toho ví daleko víc, než si Kuroo myslí. Soustředil jsem se na knížku, ale zároveň i na jejich důvěrnější konverzaci. Zdálo se, že Kuroo má s vedoucím dobré vztahy a rozhodně vypadají, že mají k sobě blíž, než by měl vedoucí ke svému táborníkovi měl mít.

,,Co vás sem vůbec za denního světla přivádí..ještě je na panáka moc brzy" Trochu jsem vyvalil oči a přecházel po obou dvou pohledem. Pozornost na knížku jsem strhnul stranou. Vedoucího výraz ztvrdl a vypadal až nebezpečně, to ho právě Kuroo naštval?

,,Kuroo..nezapomeň, kdo vám ten chlast posledně dával" Obdaroval ho významným pohledem a poté na něj mrknul a tvář opět uvolnil do úšklebu. Nevěděl jsem, jestli si tu ze mně právě dělají idiot a nebo to myslí vážně. Něco mi říkalo, že to byla ta druhá varianta.

,,Tsukishimo..kdyby něco, prostě ho přetáhni..popelnice tu vyváží každé tři dny" Otočil se směrem ke mně a ďábelsky na mě mrkl. Jen jsem přikývl na znamení, že rozumím a koutky se mi zvedly do letmého úsměvu. Kuroovi sice chvíli trvalo než na to přišel, ale jakmile k tomu došlo, úsměv mu z tváře zmizel a chystal se něco říct na svou obhajobu. K tomu však už nedostal příležitost, protože se vedoucí otočil na patě a s hlasitým rozloučením, jež přerušilo Kuroovo začínající stížnost na jeho osobu, zmizel z chatky. 

Změřil jsem si Kurooa pohledem, načež jen tázavě zvedl obočí. Nakonec jsem se na něj zašklebil.

,,Takže mám právě teď dvaasedmdesát hodin na to, tě zdekovat a odnést..to mi myslím stačit bude"

Jsem teď trochu hodná, když se blíží ty Vánoce :D

Upřímně tato kniha mě opět začala bavit otrochu víc, takže se tu můžete dočkat o něco větší aktivity, ačkoliv zrovna píšu o létu, když je zima a Vánoce klepou na dveře..mám to trochu pomotané..

Snad se vám kapitola líbí, i když je značně nudná a vlastně o ničem. 

Kerr_ia