Sport Camp (KurooTsuki)

Seventeenth

Chatka se na chvíli rozsvítila a poté opět upadla do tmy.  Hned poté se ozvalo zahřmění, které mě už dnes potřetí probudilo. Unaveně jsem se posadil a protřel jsem si obličej. Podíval jsem se vedle, kde na své posteli ležel Kuroo a zdálo se, že mu rámus nijak nebrání ve spaní. Docela jsem mu záviděl, jelikož já jsem nikdy nedokázal usnout, když byla bouřka. Nebylo to tak, že bych se bál, měl jsem docela rád tu atmosféru, když jsem si u toho mohl číst knihu , ale právě teď byli tři hodiny ráno a já nemohl v klidu spát. Výjimečně mě dnes netrápili noční můry, ale jako naschvál jsem se stejně nedokázal vyspat. Unaveně jsem se posadil a šel se do kuchyně napít. 

,,Myslel jsem si, že jsi šípková Růženka..asi jsem se pletl" Uslyšel jsem tichý smích a trochu jsem se lekl. Vůbec jsem nečekal, že bude vzhůru. 

,,Spíš mě překvapuje, že zníš celkem probuzeně..vážně tě bavilo to celou dobu předstírat?" Jeho hlas rozhodně nezněl, jako kdyby se probudil před pár chvilkami, právě naopak zněl, že už je nějakou dobu vzhůru.

,,Vážně by jsi měl přestat být tak všímavý..přivádí mě to docela do blbých situací" Také se posadil. Cítil jsem, jak se mi do tváří žene teplo, jelikož na sobě neměl nic jiného než kraťasy. V té tmě to samozřejmě nemohl vidět, ale i tak jsem se raději podíval dolů na zem. 

,,Když jsi idiot a nedokážeš uvažovat více do předu" Řekl jsem s nezájmem. Snažil jsem se ze všech sil, abych se na něj nepodíval, ale ve skutečnosti jsem chtěl.

,,Zdá se, že jsi opět ve své kůži..jak špatná zpráva pro mě" Uchechtnul se. Opět jsem zčervenal při pomyšlení na včerejší téma konverzace. Cítil jsem se trapně, jako už dlouho ne. Vlastně asi jako naposledy, co jsem Kurooa nakopl do jeho svatých míst. Vůbec nevím, co to se mnou včera bylo, ale jako kdybych nad sebou neměl kontrolu a nebyl jsem to já. Bože, jak se mu mám teď normálně podívat do očí, když mě včera viděl úplně bez sebekontrolu a v psychickém kolapsu.

,,Budeš ještě spát?" Možná jsem si i trochu přál, aby řekl, že ne. V jeho společnosti mi bylo každým dnem lépe a lépe a já se za ten pocit nesnášel. Neodpovídal a pouze se na mě jen díval. Nakonec si povzdechl.

,,Kdo by v tomhle počasí dokázal usnout..mám nabitý počítač, takže se můžeme dívat na nějaký film" Pousmál jsem se, ačkoliv jsem si myslel, že to nemohl postřehnout. Hlavou na mě kývl, ať jdu k němu a tak jsem se výjímečně rozešel bez nějakých připomínek. Kuroo dal počítač opět vedle mě a lehl si výš, aby na něj také viděl. Ruku dal okolo mého pasu a uvelebil se. Byl jsem trochu nervózní, jako vždy, když se dostanu do něčí přílišné blízkosti. Byl jsem zvyklý na svůj osobní prostor a vždycky jsem si ho udržoval. Tedy do té doby, než jsem potkal Kurooa. Nakonec jsem se taky uvolnil.

,,Co jsi zapnul?" Můj hlas byl trochu přiškrcený z té blízkosti. Nemohl jsem však říci, že by mi to vadilo. Od něj ne. 

,,Hobita..viděl jsi ho už?" Překvapivě ne. Pána Prstenů ano, ale Hobit se mi vždy minul. Záporně jsem zakýval hlavou a od Kurooa se mi dostalo jen slov 'to je dobře' a poté jsme se už věnovali filmu. 

______________________________

,,Tsukki..Tsukki!" Cítil jsem, jak se mnou někdo třese. Pomalu jsem otevřel oči a zjistil jsem, že ležím na Kuroovo posteli. Hned na to jsem si vzpomněl na včerejší bouřku a znovu jsem zavřel oči.

,,Usnul jsem..na jak dlouho?" Zamumlal jsem stále unaveně.

,, Asi na hodinku.." Oznámil mi jen. Unaveně jsem se posadil a chvíli jsem seděl. Kuroo se nijak nevzrušoval a dál ležel. Už druhý den ležíme ve stejné posteli, při pomyšlení mi červenaly tváře. Bylo mi to tak trapné, vůbec jsem neměl v plánu usnout a ani jsem necítil, že bych byl unavený, tak jak to, že jsem jako jediný nakonec usnul? Raději jsem vstal  a šel jsem do koupelny hodit rychlou sprchu, než abych o tom musel přemýšlet. Doufal jsem, že alespoň ta sprcha mě probere.