1978

Kapitola 3.

Ve středu jsem se opět probudila už kolem šesté. Nemůžu říct, že bych se cítila podobně euforicky jako předchozí ráno, ale vzpomínka na večerní rozhovor s Mary mi snadno vykouzlila úsměv na tváři. Přesně takové chvíle mi o prázdninách chyběly.

Bylo příjemné jen tak stát pod sprchou a nechat se omývat teplým prodem vody. Nemusela jsem pospíchat, takhle brzy nehrozilo, že by za dveřmi netrpělivě číhal někdo další, aby si zabral koupelnu pro sebe. A tak jsem si dala pěkně na čas.

Když jsem se vrátila do ložnice, Mary už byla překvapivě taky vzhůru. Ačkoliv neoplývala zrovna nejlepší náladou, já se spokojila s tím, že alespoň nepůjdu na snídani sama. Navíc jsem si byla téměř jistá, že právě jídlo ji rozveselí.

Ve Velké Síni už posedávalo pár členů učitelského sboru a několik studentů. Mezi ně patřila i skupinka dvou nebelvírských chlapců a havraspárských dívek, ke kterým jsme nakonec zamířily.

James, který hladově hypnotizoval pohledem sýrový toast s míchanými vajíčky na talíři před ním, se nacházel ve společnosti Lissy, Arii a Remuse. Mezi prsty rozpačitě svíral pramínky vlasů tmavovlásky, zatímco Lissa stála po jeho boku a frustrovaně se mu pokoušela vysvětlit, co a jak při pletení copů. James ale zřejmě ztratil jakýkoliv zájem, který o tuto činnost ještě den zpátky projevoval.

Remus celé situaci jen pobaveně přihlížel zpoza svého výtisku Denního Věštce. Zřejmě nijak zvlášť netoužil svého kamaráda zachránit, tudíž na nás Potter hleděl jako na spásu z nebes.

„Co kdybys mi radši ukázala, jak to pleteš znova tady na Lily?" zašvitořil nevinně.

Sjela jsem ho pochybovačným pohledem. Měl pro mě celou řadu oslození, přes ty přeslazené až po mé příjmení. Křestní jméno ale používal málokdy. Možná jsem to měla brát jako tichou omluvu za to, že mě jim takhle předhodil jakožto novou oběť. Doopravdy mi to ale zvlášť nevadilo, a tak jsem si k nim poslušně přisedla.

Všichni se najednou zdáli být spokojení. James se s chutí zakousl do svého toustu a plně využíval své záminky na mě neskrývavě civět. Děvčata se tišše pustila do zaplétání a Mary spokojeně snídala po boku Remuse, který se při usrkávání čaje znovu pustil do čtení. Očima jsem sklouzla k úvodní straně novin.

Wales: Další mudlovská rodina zavražděna

Ačkolic to zní hrozně, na té zprávě už vlastně nebylo nic překvapivého. Takové titulky jsem o prázdninách čítávala každý den. I přesto mě v žaludku bodl ledový osten stejně, jako když jsem takový nadpis spatřila poprvé. Hleděla jsem na němé tváře obětí s jedinou myšlenkou - kolik takových ještě bude, než tohle všechno skončí? A skončí to vůbec někdy?
- - -
Ve čtvrtek odpoledne jsem se vzhledem k panujícímu deštivému počasí přihnala z hradu do skleníků rekordně rychle. I přes to tam už James čekal. Kolem krku měl zavěšené klapky na uši, gumové rukavice měl natažené až k loktům.

„Kde je madam Prýtová?" divila jsem se.

„Taky tě zdravím," mrkl na mě, „pospíchala na ošetřovnu s nějakými ingrediencemi do lektvarů. Ty mandragory už by měly být připravený tam vzadu, potřebují jejich kořeny do nové dávky lektvarů," vysvětlil a zahákl mi klapky kolem krku stejně jako sobě.

„Doufám, že to není jen nějaký tvůj hloupý vtip," zavrčela jsem a pohlédla do vzdálených zákoutí rozhlehlého skleníku.

„Já že bych si z tebe utahoval? Co si o mně myslíš?" odfrkl si teatrálně a podal mi gumové rukavice potištěné pestrým květinovým vzorem.