•Jen My Dva•

-16-

Seděla jsem na posteli a dívala se na bílou zeď přede mnou. Nebyla jsem smutná, ale spíš zklamaná a zároveň naštvaná

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to opravdu stalo.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi druhá nejbližší osoba doma v Chicagu, vrazila takovým způsobem kudlu do zad.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi znovu zničila něco, na čem mi záleželo.

                  2 YEARS AGO
"Co se stalo Liso? Proč se takhle chováš?" Zeptala jsem se nechápavě své nejlepší kamarádky.

"Proč já se takhle chovám? To ty by jsis měla uvědomit jak ses chovala." Zakřičela na mě a mě projel mráz na zádech

"Víš," pokračovala. "Celou dobu jsem byla jen ve tvém stínu, to ty jsi byla vždycky ta oblíbenější a já jen její kamarádka. Vždycky jsi měla radši Grace než mě, ale přesto si tvrdila že ne."

"Liso? Co je to s tebou? Já se s tebou nechci hádat, ne teď." Vypadlo že mě okamžitě.

"A to je právě ono. Já už s tebou končím. Konečně se posral život i tobě a rozvádí se ti rodiče a teď, když si konečně na dně, se postarám, aby každý člověk na kterém ti záleží, z tvému života zmizel." Řekla hořce a falešně se na mě usmála.

Stála jsem uprostřed silnice a moje tělo nebylo schopné jediného pohybu. Jediné na co jsem se zmohla byl pláč. Nevěřila jsem tomu, že Lisa něco takového řekla. Věděla jsem jen to, že teď bude všechno bolet ještě víc.
                
                            NOW
Přecházela jsem z jedné strany místnosti na druhou a přemýšlela, co jsem udělala tak špatného, že Noah musel začít chodit s člověkem, který mi tak moc házel klacky přes nohy, že to nebylo ani možné.

A on a Grace byli jediní, kdo za mnou opravdu stáli a teď tohle. Prostě to nechápu. Opravdu nevím, co ho k tomu vedlo, ale jedno jsem věděla stoprocentně.
Navždy jsem ho ztratila.

Teď jsem potřebovala jen jedinou věc a to alkohol. Vím, že to není úplně dobré řešení, ale teď to bylo to jediné, co jsem opravdu potřebovala.

Rychle jsem se převlékla do džínů a tričko jsem jen zastrčila. Vzala si mobil a peníze a hned se vydala dolů.

"Kam jdeš?"

"Nachvili ven Jenno, neboj vrátím se brzo."

Vyšla jsem ven, bylo potemělo a to díky mrakům, ze kterých vypadalo, že bude každou chvíli pršet. To mi ale v ničem nezabránilo a hned jsem se rozešla k nejbližšímu obchodu. Naštěstí jsem věděla, kudy se tam jde.

Otevřela jsem dveře do obchodu, kde bylo na tak nekřesťanskou hodinu, ještě poměrně hodně lidí. Hned jsem zamířila k oddělení s alkoholem a začala si vybírat mého kamaráda, na dnešní večer nebo spíš noc. 
J
Nakonec jsem se rozhodla pro Amundsena a Jacka. Jako kdyby mi jedna flaška nestačila. U pokladny se na mě prodavačka podívala dost překvapivě a já její pohled statečně ignorovala. Nechtěla jsem se s nikým bavit, jen být prostě sama.

Hned co jsem opustila obchod, jsem otevřela první flašku a nalila do sebe několik loků a rozešla se zpět domů.

V tom ale začalo dost hustě pršet. Zastavila jsem se a naklonila se k nebi a užívala si kapky, které na mě dopadají. Že jsem po chvíli byla promočená skrz na skrz, mi absolutně nevadilo. Znovu se napila z flašky a rozešla se.

Pro ostatní lidi jsem musela vypadat asi docela vtipně. Holka, která je od deště úplně promočená s flaškama alkoholu v rukách a ještě k tomu se začínám už dost slušně motat. Ráno toho budu určitě litovat.