Hraj! | SNARRY

6. Den šestý

Někdo do něj drcl. Rozlepil oči a zjistil, že ještě pořád objímá Severuse. Otočil hlavu po směru, ze kterého rána přišla a zjistil, že se na něj směje Hermiona."Možná by ses měl trošku odsunout, než se vzbudí ještě někdo,"zašeptala s úsměvem od ucha k uchu. Harry opět zrudl a opatrně se snažil vyprostit z mužova sevření. Oddělal jednu jeho ruku a zistil, že to nebude tak snadné. Severus trošku zabručel a podvědomky jej stáhl zpátky. Harry se zoufale otočil na Hermionu a zjistil, že se jeho problémem velmi dobře baví.Podklouzl tedy pod Severusovou druhou paží a s lítostí obětoval deku. Překulil se směrem k Hermioně a doufal, že nikoho neprobudil."Jdeš se mnou pro dřevo?"šeptla Hermiona a Harry zakýval hlavou, že jde. Opatrně se propletli mezi nataženýma nohama a vyšli do mrazivého rána. Harry se slastně protáhl, podrbal se ve vlasech, což měla býz zjevně náhražka hřebenu a vydal se směrem k hromadě dříví."Ne tak rychle,"dohnala ho Hermiona,"musíš mi říct, co to mělo znamenat. Už jste si to vyřešili?""Zdá se, že ano,"zazubil se veselý Harry a hodil po ní koulí za to že vyzvídá. Hermiona nevěřila vlastním očím. Ten tam byl ten nerudný Harry, kterého měla tu čest potkávat už od zabití Voldemorta. Tohle byl úplně jiný člověk, jako by se vrátilo jeho mladší, bezstarostné já."Působíš strašně spokojeně,"řekla mu u hromady."Já vím,"přikývl zamyšleně,"je to zvláštní, co? Ale něco ti řeknu - když jsem s ním, cítím se bezpečně. Divné co? Celé ty roky byl právě on tím, koho jsem se bál, teda ne bál, ale cítil jsem se v jeho přítomnosti ohrožený, a najednou je to všechno pryč.""To je pochopitelné,"usmála se vlídně dívka,"prostě sis na něj zvykl. Bavili jste se o tom, co se mezi vámi děje?""Ne, takhle je to perfektní a mě se nechce do toho vrtat,"zavrtěl Harry hlavou. Skutečně už uvažoval o tom, jestli by si neměli promluvit, ale nechtěl se chovat jako holka. To holky pořád o něčem mluví. Na druhou stranu byl zvědavý, proč se Severus chová tak, jak se chová. Jak je možné, že najednou hodil za hlavu roky vzájemné nenávisti?Ale on přece udělal to samé, ne? Přestal ho nenávidět už před docela dlouhou dobou. Vlastně už během války. Během závěrečné bitvy. Nikdy ho neměl rád, protože ho urážel, ponižoval a protože se choval jako smrtijed. Po Siriusově smrti a hodinách nitrobrany se vzájemná nenávist jen prohloubila a Harry si byl jistý, že Snape je ve skutečnosti Voldemortův muž.Po několika měsících hlednání se mu podařilo narazit na sídlo Temného pána a pod Mnoholičným lektvarem se dostat dovnitř. Původně měl v plánu se tam jen porozhlédnout, nějakou dobu tam vyzvídat a v pravou chvíli udeřit. Jenomže shodou okolností se dovnitř dostal právě ve chvíli velkého schromáždění za účelem popravy Severuse Snapea.Tehdy mu došlo, že Snape asi opravdu bude na jejich straně a že se vždycky snažil jim pomáhat. Ale tento fakt jeho nenávist k tomu arogantnímu zmetkovi neztlumilo, tohle ne. To se povedlo až Snapeovi samotnému.Jeho pohled na mastného učitele lektvarů se změnil ve chvíli, když jej uviděl stát proti Voldemortovi, hrdého, nezlomeného i přesto, že si musel vytrpět spoustu mučení. Stál tam nehnutě jako socha, smířený s faktem že se blíží okamžik jeho smrti a smál se Temnému pánu do očí. Skutečná ukázka toho, že se Moudrý klobouk může mýlit.Tehdy mu došlo, že Severus Snape nesmí zemřít. Nenápadně se prodral do první řady, vytáhl svoji záložní hůlku a ve správném okamžiku ji po něm hodil. Severus ji chytil s obratností hráče famfrpálu a okamžitě odklonil další mučící zaklíndalo, které se k němu blížilo."Kdo to byl?"zařval nepříčetný Voldemort a ochotné ruce vystrčili Harryho z řady."Rabastane!"štěkl Hadí ksicht,"za tohle zemřeš nejkrutější smrtí spolu s tímhle zrádcem!"Harry se postavil na třesoucích se nohách vedle Snapea a řekl:"Nebojím se smrti. To ty by ses jí měl bát, Tome." Cítil, jak Snape vedle něj ztuhnul a došlo mu, že přemýšlí nad tím, kdo se skrývá v těle mohutného smrtijeda, kdo se odvážil vystoupit ze svého převleku, aby mu pomohl."Mým patronem je Dvanácterák, kmotrem Tichošlápek, přítelem Náměsíčník a nepřítelem Červíček,"zašeptal směrem k profesorovi aby ho zbavil mučivých pochyb o totožnosti spolubojovníka. Snape překvapeně pootevřel oči."Prozraď nám, koho Brumbál poslal na záchranu svého mistra lektvarů?"zasyčel na něj Voldemort.Harry místo mluvení vykouzlil svého patrona, poslal jej přímo na Voldemorta, který se leknutím nestihl bránit, popadl profesora za ruku a táhl ho k východu. Měli jen chvíli, smrtijedům i Voldemortovi brzy dojde co se dějě a tak omračovali jako o život. Vyběhli před budovu a sledovali, jak se k nim vchodem hrnou služebníci pána Zla.Harry spanikařil a zničil dveře silným bombardem. Kdyby věděl něco o architektuře došlo by mu, že zničil opěrný bod celé stavby, ale takhle se to bralo dát jen jako čiré štěstí. Jediným zaklínadlem dokázal zbortit celé Voldemortovo sídlo a zabít všechny, kteří se stále nacházeli uvnitř. Jedním z později nalezených byl i samotný černokněžník.Chvíli všichni (on, Snape a pár přeživších smrtijedů) hleděli na tu spoušť a pak se dali do dalšího souboje. Bojoval hlavně Snape a Harry mu kryl záda. Byla to krvavá řež, oba schytali spoustu ran, protože smrtijedi narozdíl od nich bojovali opravdu o život.Chvíli to vypadalo beznadějně, bylo jich na ně asi dvanáct, ale pak se objevil Fénixův řád v plné polní. Brumbál dokázal přemluvit ostatní členy skupiny, aby se vydali zachránit Severuse a tak tam šli. K jejich překvapení bylo sídlo pobořené, Voldemort nikde a před sutinami dva smrtijedi v boji proti ostatním.Neváhali a během několika minut se jim podařilo vyřadit všechny smrtijedy z provozu. Včetně jeho a Snapea. Udiveně procházeli mezi nimi a nijak nereagovali na prosby o osvobození. Hledali známé tváře.Harry se najednou začal cukat. Jeho lektvar přestal působit, vracela se mu vlastní tvář."Harry!"slyšel vřísknout Molly Weasleyovou a odpadl. Probral se na ošetřovně o dva dny později a zjistil, že Voldemort padl. Nemohl uvěřit vlastním štěstí.---Potřásl hlavou, aby zahnal vzpomínky a odlevitoval asi šest polen. Hermiona šla za ním a snažila se ho opět rozpovídat, nutno dodat, že marně. Po jejich návratu už bylo v iglů mnohem rušněji. Kromě sladce chrnícího Rona, kterého by nevzbudilo, ani kdyby mu někdo hrál Řachavého Petra u uší, byli všichni vzhůru a zachumlaní do dek konzumovali ranní porci ovesné kaše.Posadil se k ohni, přitopil a začal si ohřívat prokřehlé ruce. Zajímalo by ho, za jak dlouho je vyzvednou. Střelil pohledem po Severusovi a zjistil, že mu ovesná kaše moc nejede. Podíval se do pytle se zásobami a zjistil, že v něm leží ještě několik balíčků. Jeden obrátil a vesele se ušklíbl."Dá si někdo kafe?"pozvedl balíček a ukázal ho ostatním."Šiklo by se,"ozval se stále ještě ležící Ron."Pokud tě můžu poprosit,"usmála se Padma."Sem taky jedno,"hlásila se Tonksová.Severus nic neřekl, pravděpodobně mu bylo hloupé chtít kávu právě po něm. Harry se na něj tedy otočil a řekl:"Neříkejte mi, že vy si nedáte. Za celý týden neděláte nic jiného, než pití kávy!"Severus jej přejel neproniknutelným pohledem a přikývl. Harry vesele přivolal trochu sněhu a dal jej vařit nad oheň. Vyčaroval několik šálků a do každého nasypal asi lžičku hnědé drti. Pomohl ohni mírným Varným kouzlem a rozlil vodu do hrníčků. Káva zavoněla vzduchem.V tichosti od něj přijmuli své šálky a vychutnali si nápoj. Zdálo se, že je to alespoň trochu probralo. Zvedli se a začali likvidovat vše, co vyčarovali. Každou chvíli se měl objevit někdo, kdo je odvede na místo posledního klání."Myslíte, že to iglů máme zbourat?"zeptal se Ernie."Ničemu to neuškodí,"usoudila Tonksová. Vytáhli tedy hůlky a začali stavbu likvidovat. Byla to docela zábava, někteří se do toho zažrali možná až moc, po iglů nezůstala ani stopa."Všichni v pořádku?"optal se jejich dnešní průvodce hned jak se objevil a počkal až přikývnou,"výborně, nic jiného jsme ani nečekali. Tady máte přenašedlo, aktivní bude za minutu."Hodil po nich prázdnou plechovku od tuňáka a bez rozloučení se přemístil. Rychle si skontrolovali jestli mají hůlky a chytili se konzervy.---"Tak tomu říkám změna počasí,"okomentoval Ron vedro, které na ně udeřilo hned po dopadu. Rychle vstali a sundali si kabáty, šály a rukavice. Pak se teprve rozhlédli kolem. Rozhodně byli v tropech.Harry se zvědavě odpojil od skupinky a šel si sáhnout na nejbližší strom. Byly na něm liány. Překvapeně je uchopil do ruky a zkoušel jaké jsou na omak. Nikdy předtím liány neviděl."Ahoj, jsem rád, že jste všichni v pořádku,"usmál se na ně Remus,"víte co máte dneska dělat? Tohle je vaše osada, podél břehu řeky leží osady ostatních. Vaším úkolem je ubránit svoji vlajku a ukořistit alespoň dvě další. Pokud budete mít dvě nebo víc, vyhráli jste. Jasné?"Počkal až přikývnou a přemístil se."Tak jak na to půjdeme?"zeptal se Ron a prozkoumával jednu z dvou budov, které stály v blízkém okolí."Myslím že nastal čas našich skupinek,"řekla Hermiona,"jedna bude hlídat naše stanoviště a druhá bude loupit vlajky. Po večeři se můžeme vystřídat."Všichni přikývli, rozhodně to znělo rozumně. Harry si zaclonil oči a podíval se na jejich vlajku. Byla červená a rozpůlená zlatým bleskem. Jistě Remusův pokus o vtip."Myslím, že bysme měli zaůtočit hned,"řekl najednou,"podle mě teď nikdo nepředpokládá, že by někdo útočil, budou si to nechávat na večer. Když si to odbydeme už teď, bude nám stačit uhlídat si svoji vlajku.""To by mohlo fungovat!"přikývla Tonksová,"tak jděte vy čtyři, jste silnější a na nás teď nikdo útočit nebude.""Jak, že jsou silnější?"zaprotestoval Draco naštvaně. Harry protočil oči a vydal se mezi stromy, následován přáteli a Severusem. Vkradli se do šera a pak se zastavili."Remus říkal, že tábory jsou po proudu, že?"zašeptala Hermiona."Ano," kývl Harry hlavou,"tak jdeme?" Vyrazili zase dál a po asi pěti minutách chůze došli nadohled k dalšímu táboru. Zastavili se a tázavě se koukli na Snapea, který se do této chvíle nevyjadřoval."Počkejte tady,"řekl tiše muž a odkradl se mezi stromy jako kočka. Harry uchváceně sledoval ladnost jeho pohybů až do chvíle, kdy splynul se zeleným pralesem. Stáli tam asi deset minut a čekali až se vrátí."Máme štěstí,"ozvalo se za jejich zády,"jsou to Krásnohůlky. Slečinky se zrovna vydaly k řece, pravděpodobně aby si umyly vlasy. Zůstala tam jedna a tu nebyl problém omráčit."Otočili se a zjistili, že Snape v rukou drží světle modrou vlajku s dívčí siluetou. Všem se jim rozzářili oči a vydali se na cestu dále po proudu. Během několika minut k nim dolehl nářek okradených dívek.Další škola, ke které se dostali byla ta Salemská. Schovali se do křoví zhruba deset metrů od tábora a sledovali, co se tam děje. Zdálo se, že se také chystají do útoku. Počkali tedy, až se půlka lidí odpojí a zmizí v lese a naběhli na ně. Svedli poměrně tuhý souboj, koneckonců Salemští obhajovali šestileté vítězství, ale nakonec se jim podařilo všechny odzbrojit a omráčit. Rychle stáhli modrou vlajku s černou kočkou ze stožáru a vydali se na cestu zpět do tábora."Máte?"ozvalo se hned jak vyklouzli z lesa. Ron pozvedl obě ukořistěné vlajky a podal je Tonksové. Ta je obě zmenšila a strčila do kapsy."Tak se zdá, že máme padla!"usmála se vesele."To bych netvrdil,"oponoval jí Severus,"Salemští jsou také na lovu a řekl bych, že nebudou jediní. Musíme hlídat."Po rozlosování bylo jasné, že na Harryho zbyde půlnoční hlídka. Výborně, není nic lepšího než být venku v hodině duchů. Na druhou stranu ho potěšilo zjištění, že Severus bude mít hlídku ve stejnou dobu, jen na druhé straně tábora. Usmál se a šel se po dvou upocených dnech opláchnout. Došel až k řece, vyklouzl z oblečení a opatrně vstoupil do vody. Nechtěl nic riskovat, a tak se celou dobu koupání držel kořene, který tak příhodně čouhal z vody.Ve chvíli, kdy si konenčně připadal čistý vylezl ven, oblékl se a šel se na pár hodin natáhnout. Bohužel se moc neprospal, jeho odpočinek byl celý den rušen neustálými poplachy a pokusy ukradnout jim jejich vlajku. Naštěstí se vždycky dokázali ubránit."Harry, Harry vstávej, máš hlídku,"třásla s ním Padma. Rozlepil oči, zívl a vyštrachal se z přístřešku. Pohledem zkontroloval že je vlajka na svém místě a šel k východu z tábora. Posadil se do křoví u brány, tak aby nebyl vidět a čekal, jestli se někdo objeví. Vzhledem k tomu, že už několik hodin na ně nikdo neútočil tušil, že všechny ostatní týmy dávno spí."Patilová seděla na ráně jako blbec, jsem rád že alespoň ty máš rozum,"ozvalo se mu u ucha. Rychle se otočil a zjistil, že vedle něj leží Severus."Neměl bys hlídat na druhé straně?"usmál se vesele."Tykáš mi?"pozvedl Severus obočí."Včera jsme se bavili o tom, že my nebelvíři máme odvahu, ne?"smály se Harryho oči. Severus se ušklíbl a zalehl ho. V Harryho očích se odrážely hvězdy a Severus se na to nemohl vynadívat. Zvedl ruku a pohladil jej po tváři. Mladík přivřel oči a objal ho kolem pasu. Natáhl se tedy a vášnivě pronikl do nebelvírových úst. Chutnaly svěže a sladce přesně tak, jak by ústa osmnáctiletého muže chutnat měla."Počkej, co když někdo půjde na záchod?"odtrhl se udýchaný Harry na chvíli."K čertu se všemi,"zabručel Severus a pokračoval tam, kde skončil. To vzrušení, když mu chlapec poprvé zasténal do úst!Harrymu vibrovalo celé tělo. Všechny pocity se náhle vlévaly do jednoho bodu a on přestával přemýšlet, přestával myslet. Jeho tělo převzaly prvnotní instinkty. Hbitýma rukama vklouzl pod Severusovu košili ve snaze konečně si osahat to, co je jeho.Severus rozhodně neprotestoval, naopak se rozhodl tentokrát chlapcovu vášeň nijak netlumit. Vysvlékl mu tričko, které dle jeho názoru značně kazilo výhled na mladíkovo rozkošné tělo a začal se věnovat postupně každé částečce jeho hrudníku. Harry se pod ním jen svíjel, ruce stále ještě pod jeho košilí.Přisál se na Harryho ztuhlou bradavku a obkružoval ji jazykem. S velkým přemáháním sundal ruce z jeho těla a začal si rozepínat košili. Chlapci došlo o co mu jde a rozhodl se mu pomoci. Rozechvělými prsty vyvlékal jeden knoflík za druhým až do okamžiku, kdy mohl z košile vyklouznout jako motýl z kokonu. Přitiskli k sobě obnažená těla a spojili ústa v dalším polibku. Harry lapal po dechu. Tohle bylo prostě úžasné! Nedalo se to srovnat s ničím z toho, co dosud poznal (Ginny + vlastní ruka).Natáhl ruku, kterou měl kupodivu zrovna volnou (ta druhá byla pevně propletená se Severusovými prsty) a udělal odvážný krok. Dotkl se Severusovy bradavky. Muž sykl a to mu dodalo odvahu. Podklouzl pod ním níž, tak aby byl hlavou v úrovni profesorovy hrudi a vzal ji do úst. Hbitým jazykem ji cumlal přesně tak, jako před několika málo hodinami prst. Severusovo tělo se prohlo v záchvatu slasti a z úst se mu vydral první tlumený povzdech. Jeho ruka tak nějak samovolně zajela do Harryho vlasů a začala se proplétat těmi nezkrotitelnými pramínky.---Konec hlídky je zastihl ve vzájemném objetí. Leželi v křoví a absolutně je nazajímalo, jestli je někdo vidí, jestli nebudou špinaví a jestli by si neměli obléci košile."Proč jsme vlastně nepokračovali?"zavrtěl se Harry."Času dost,"odvětil Severus,"tohle není zrovna nejlepší místo, nemyslíš?""V posledním týdnu jsme byli na mnohem horších,"broukl ospale Harry,"připomeň mi pak, že ti mám vrátit hábit.""Cože? Ty máš můj hábit? Proč jsi mi ho nevrátil?"divil se Snape."Líbí se mi, když nosíš mudlovské oblečení,"přiznal se zrudle. Severus překvapeně zvedl obočí:"Vážně?""Ano. A taky se mi líbí, když se směješ, a když jsi hrdý - a taky když máš vlasy v cůlíku,"přiznával se Harry."A mě se líbí, když se chováš jako trdlo,"oplatil mu to Severus,"a když tě musím zachraňovat, a když tekhle ležíš - a líbí se mi tvoje oči.""Jsme to ale párek romantiků,"zasmál se Harry a natáhl se pro tričko,"myslím, že bysme měli vzbudit Rona a Hermionu. Jistě si tohle místo užijí stejně jako my." Oblékli se a šli do tábora. Harry probudil své přátele a zalezl do postele. Doufal, že teď už bue do rána klid."Harry! Kde je vlajka!"ozvalo se najednou a on se pousmál do tmy. Ukradli jim vlajku, což znamená, že prohráli klání. Zvláštní, že ho to najednou vůbec nebralo. Důležité je že on vyhrál. Že má svoji výhru. Zavřel oči a znovu si promítl všechno co se stalo od chvíle, kdy jim Brumbál oznámil, že jedou do Los Angeles.

"Drazí studenti, je mi větším potěšením než kdy předtím. Již dlouho jsme se tu nesešli v tak klidné době. Je to za námi, přátelé, Lord Voldemort konečně padl. Padl rukou jednoho z našich studentů, na kterého jsem nesmírně hrdý. Děkuji ti, Harry Pottere. Harry však není jediným hrdinou této války...

************************************************
Ahojky!
Poslední kapitola je tu. Jak jsem říkala, já jsem byla tímhle příběhem naprosto nadšená, takže doufám, že vy také🖤
Pokud se vám příběh líbil, mohu sem publikovat jeho pokračování, je to jen na vás. Opět je to podle mě, naprosto skvělý příběh🙏🏻
Napište mi do komentářů, pokud byste měli zájem❤️
Tak zase příště u jiného příběhu👋🏻
Vaše Nikča💕
Nox✨