Byla to věčnost co jsme se neviděli. Od té doby co jsem se přestěhoval do Soulu jsem ji už neviděl. Chodili jsme spolu do školky a školy byly jsme nerozluční přátelé, ale rozdělilo nás až moje stěhování do Soulu. Porušil jsem slib, který jsme si jako malý dali a neměl jsem možnost jí to vysvětlit. Už ji nikdy neuvidím a to mi rvalo srdce. Je to pět let a já ji za tu dobu ještě neviděl, ale pořád jsem na ni myslel. Někdy se mi i o ní zdálo měl jsem pocit, že jsem ji už v Soulu zahlédl tolikrát, ale pokaždé, když se ta dotyčná otočila nebyla to ta, kterou jsem očekával. Byl krásný letní den. Procházel jsem se po parku s Jinem a Sugou. ,,Tak co dnes se ti o ní znovu zdálo?" pohlédl na mě zvědavě Suga a poté se na mě podíval i Jin. ,,Jo zdálo, ale pokaždé když se ji chci dotknout tak se vzbudím. To není fér." zaprotestoval jsem.Kluci se rozesmáli:,, Třeba budeš mít štěstí a dneska ji možná potkáš." Řekl Jin a položil mi ruku na rameno. ,,To říkáte pokaždé, ale ještě se to nestalo. Žije daleko co by tu dělala, vždyť určitě zapomněla i jak vypadám." Řekl jsem smutně a zajel si rukou do vlasů. ,,Pozor!!" zakřičel někdo a než jsme se stačili otočit proběhl mi mezi nohami malý pes a za ním běžela dívka. Byla mi povědomá, ale nevěděl jsem kdo to je. ,,Dark!! Vrať se," bylo poslední co jsem slyšel než na mě spadla. Ležela na mě a její obličej byl od toho mého jenom pár centimetrů. V očích se zalesklo překvapení, ale nic raději neřekla a rychle se postavila a rozběhla se znovu za tím psem. Chvíli jsem tam překvapeně ležel než se nade mnou neobjevili ti dva a nerozesmáli se. ,,Co to bylo za holku," se smíchem řekl Jin, když mi pomáhal na nohy společně se Sugou. Oprášil jsem se: ,,To byla ona." řekl jsem překvapeně a kluci na mě jen prázdně zírali. ,,To myslíš jako vážně? Vždyť jsme si dělali srandu, že ji dneska potkáš." Probral se Suga. ,,Musím jít za ní jestli to je opravdu ona," a bez váhání jsem se rozběhl stejným směrem jako dotyčná osoba co mě před chvílí srazila.
Běžel jsem za ní, ale nemohl jsem ji najít tak jsem se zastavil a rozhodl se, že se vrátím za kluky. Když jsem se otáčel ještě jsem se rozhlížel jestli ji neuvidím a někdo do mě znovu vrazil. ,,Koukej kam jdeš," vyjel jsem po osobě přede mnou. ,,Rap Monstre," vydala ze sebe udiveně a já na ni jenom zíral s otevřenou pusou. ,,To jsi byl ty koho jsem srazila? Ani jsem si neuvědomila, že jsi to ty je to tak dlouho co jsme se viděli." Řekla s úsměvem a jemně ji zrůžověli tváře. ,,To co jsem řekl. Za to se ti omlouvám." Koukal jsem na ni s provinilým pohledem a ona se jenom víc usmála. ,,To nic stejně to byly všechno moje chyby, takže bych se ti spíš měla omlouvat já. Takže omlouvám se." uklonila se s omluvou. ,,Nechceš se jít projít? Můžeš mi říct co je nového." zeptal jsem se s a ona jenom přikývla. Asi dvě hodiny jsme se procházeli, povídali si a smáli se. Dokonce jsem zapomněl i na kluky, než jsme je potkali jak ohromují nějaké dívky. Když mě uviděli rozesmáli se: Úplně jsi na nás zapomněl," podotkl Jin. ,,Tak toto je ta dívka o které se ti pořád zdá?" Zeptal se Suga a začali si ji prohlížet a já zčervenal a měl jsem co dělat, abych Sugovi neublížil. ,,Jo no toto je ona." usmál jsem se a představil jsem jí je. Celé odpoledne jsme pak trávili všichni spolu. ,,Už budu muset jít domů, nebo mě kamarádka prohlásí za nezvěstnou." postavila se s úsměvem a rozloučila se s námi. Také jsme se vydali domů, když se Jin zeptal: ,,Máš její telefoní číslo?" Zastavil jsem se a rychle se otočil a běžel za ní. Zrovna se otáčela, když jsem zakopl a spadl na ni. ,,Musel sis to vyzkoušet že jo." zasmála se. Také jsem se rozesmál, a když jsem byl na nohou tak jsem ji pomohl. ,,No jen jsem se tě chtěl zeptat jestli nechceš jít zítra ven nebo tak něco," byl jsem rudý jak rajče. ,,Jo klidně tady máš moje číslo a jen stačí napsat kde a kdy." usmála se letmo mě políbila na tvář a vyšla i se psem domů. Byl jsem šťastný jako malé dítě, než jsem se stačil vrátit ke klukům už jsem její číslo uměl na zpaměť. Kluci se pro jistotu neptali a celou cestu jsem přemýšlel o tom jestli usnu.
