Boy of my Dream [ 윤 민 ]

PROLOG

Yoongi

Život máme jen jeden.
Každý z nás má právo si žít, jak sami chceme. Jít cestami, kterými se rozhodneme jít z vlastní vůle. A taktéž si splnit své vysněné, přesně do detailu nakreslené sny. Jenž už stačí pouze vybarvit. Nebo dosáhnout svých určených cílů, i když je vždy nemusíme mít na dosah ruky.
            Já, tyto volby nikdy neměl. O krásném růžovém životě plném svobody, mírumilovných přátel a o prvním propadnutí lásce, jsem mohl pouze snít. Neboť, když od dětství necítíte žádné city a bezpečí, a bojíte se jen pomyšlení, že za chvíli vám opět bude fyzicky ublíženo...
je to zlé.

            Od pouhých pěti let, jsem byl jen malé bezmocné dítě s nulovou představou o tom, co se skrývá za těmi rozvrzanými dveřmi, ze kterých jsem neměl odvahu nikdy vyjít. V tuto dobu jsem vídával a zažíval hrůzy, o nichž bych byl raději nikdy nevěděl.

           V celém životě jsem neměl šanci poznat svou rodinu.
Nikdy jsem uvnitř svého nitra necítil ten hřejivý pocit, který by mi měl dát najevo, že mě má někdo opravdu rád. Místo hraní si venku s přáteli u potoka, za svitu hřejivých paprsků slunce, jsem se svíjel strachy v rohu chladné zchátralé místnosti úplně osamocen.

           Avšak, už v tomto brzkém věku jsem vnímal svou osobnost jako něco, co se nedá jednoduchými slovy vysvětlit. Tušil jsem, že jsem odlišný.
A že to, co se mi děje, není vůbec normální vlastnost u člověka.
            Můj sluch byl natolik silný, až jsem občas zaslechl cupitání mravenčích nožiček po růžových okvětních lístcích tulipánů. Jenž byly okrasou u ušmudlaného okna, zkrze které jsem pozoroval svět.

           Kdybych mohl mít to štěstí střetnout se s bohem, pověděl bych mu, že můj život je jako šálek kávy, který jsem si neobjednal. Je tmavý, zahořklý a vystydlý. Dokonce ani cukrem bych jeho chuť nezměnil, pouze zjemnil..., avšak ani poté by se nedal polknout.

             Mám ale dojem, že v tom nemají prsty pouze duševní úzkosti či sociální fobie. Cítil jsem přítomnost něčeho nadpřirozeného.
Do teď se mi na rukou tvoří husí kůže při vzpomínce, kdy jsem po nocích slyšel šeptat něčí hlas..., jakoby se do mého těla chtělo dostat něco zlého. Něco..., co mi chtělo ublížit.
              

/ 𝒮𝓊𝓈𝒶𝓃 /