Místo činu: Brno [DOKONČENO]

7.

Je to měsíc od první vraždy. Pořád jsem tomu nemohla věřit. Z naší dlouholeté velké party bylo teď naživu 5 lidí. Za ten měsíc se událo hodně věcí. Hlavně těch špatných. Petr nedávno vydal akustickou verzi písně Maria. Brzy po tom mu začalo chodit hodně zpráv o tom jak je písnička úžasná. Chodili ale i výhružné dopisy. Asi před dvěma týdny, nevím to jistě, přišel Petrovi do studia balíček. Divný bylo že si Petr nic neobjednal.
Otevřel balíček. Byl tam kapesní nůž. Kapesní nůž by nebyl tak děsivý, kdyby nebyl celý od krve. V balíčku byla i pet láhev. Byla zelená a plná tmavě červené kapaliny. Marek otevřel láhev. Najednou se mu na tváři objevil vyděšený výraz. Otočil se k nám a řekl:

M: je to krev. Otázka ale zní, čeho nebo koho je?
P: tohle už je fakt magorský.
J: Petře, někdo tě chce zabít. Mám o tebe strach.
P: neboj. Všechno dobře dopadne.
M: jo musíme tomu věřit.
J: kde je vůbec David?
M: má volno.
J: dobře.

Když jsem šla ze studia, měla jsem strach o Petra a Marka. Vlastně jsem se bála o všechny co ještě byli na živu. Doma na stole ležel balíček. Já si nic neobjednala, přesto na něm stálo mé jméno. Otevřela jsem jej. Bylo v něm to samé co v Petrově. Teď jsem měla skutečně strach. Ten kdo to poslal zná naší adresu. Kdykoliv sem mohl přijít a ublížit někomu z mé rodiny. Kde ji zjistil? Další den po práci jsem do studia nešla. Měla jsem špatnou náladu z předchozího dne. Večer mi napsal Marek.

M: ahoj.
J: ahoj.
M: nepřišla jsi do studia. Měl jsem o tebe strach.
J: měla jsem blbou náladu. Přišel mi ten samý balíček co Petrovi.
M: An, proč jsi mi to hned nevolala? Za deset minut jsem u tebe. Kde jsi?
J: doma.
M: hned jsem u tebe.

Marek skutečně do deseti minut přijel. Ukázala jsem mu balíček co mi přišel. Podíval se na nůž a flašku. Pak si přečetl vzkaz co byl na dně.

Příště bude v té láhvi tvoje krev.

Marek položil vzkaz a objal mě.

M: nechceš se jít projít?
J: jo ráda.
....
M: není ti zima?
J: to neřeš.
M: tak je nebo není?
J: trochu je.
M: tak to napravím.

Sundal si mikynu a podal mi ji.

J: teď bude zima tobě. Navíc doma mám už dvě tvé mikyny.
M: neodmlouvej a obleč si ji. Říkal jsem ti že rad půjčuji mikiny.
J: nádherně voní. Jako ty.
M: aspoň máš co fetovat.
J: to jo. Máma ty dvě mikyny vyprala a ony už nevoní jako ty.
M: tak je přines a já ti je navoním.
J: záminka abych k tobě přišla?
M: možná.
J:stejně ti je musím vrátit.
M: klidně si je nech. Moc ti sluší. Jsi v nich roztomilá.
J: já tě miluju.
M: to já miluju tebe.

Marek potom odjel a já byla ve svém pokoji. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Filip.

F: ahoj.
J:ahoj.
F: to byl Marek? (ušklíbl se)
J: jo. To byl Marek.
F: a  co tu chtěl?
J: něco jsme řešili.
F: joooooo? A co?
J: včera Petrovi přišel balíček ve kterém byl nůž a flaška plná krve. No a ten samý balíček přišel i mně.
F: to je tak magorský.
J: Joo, přesně tohle říkal i Petr.
F: proč jsi mi nic neřekla?
J: nevím. Já, byla jsem tak vyděšená že jsem nepřemýšlela.
F: a jinak jsi v pořádku?
J: jo.
F: tak to je dobře.
J: ještě něco.
F: no? Co?

Ukázala jsem mu vzkaz.

F: co cože? Kdo ti to poslal?
J: nevím.
F: An, tohle není legrace.
J: já vím.
F: musíš to ukázat řidičům.
J: no to Teda nemůžu.
F: máš pravdu. Táta má slabý srdce.
J: vidíš.
F: a tak co chceš dělat?
J: nic. Nic dělat nemůžu.
F: to není možný. Vždycky se dá něco dělat.
J: bohužel. Teď se nic dělat nedá.
F: to mám nečině přihlížet jak někdo vyhrožuje mojí sestře? V žádném případě.
J: a co chceš dělat?
F: zatím nevím. na něco přijdu

Když Filip odešel z mého pokoje, lehla jsem si na postel a přemýšlela. Přemýšlela jsem o všem co se stalo za pouhý jeden měsíc. Posledních pár dnů mi změnilo život k horšímu. Není den kdy bych se neprobouzela se strachem že někdo z mých blízkých zemřel a není den kdy bych neusínala s myšlenkou že se ráno neproberu.