I Love You (cringe story) [DOKONČENO]

-1_3-

,,Ďakujem, ďakujem za to že existuješ a za to že si taká." K
,,Poděkuj mým rodičům, oni mě zplodili." E
To mi prišlo vtipný tak som sa tomu trochu zasmiala.

-----------------------------

Pohled Enn...

Přišel čas obědu s čímž souvisí že odejdou moji kamarádi 😢 a hlavně Sam 😭 Ale jsou to moji sousedi tak co už. Několik otázek různých druhů mi neustále vrtá hlavou.
Jak to dopadne s Klárkou?
Jak na to budou reagovat její rodiče a Sam?
Donosí to dítě nebo se ho zbaví?
Na ty otázky jsem si nemohla odpovědět sama, tak jsem Klárce řekla že se zítra tedy uvidíme a dneska si můžeme napsat. Ať si mě přidá na facebook.
Po tom co odešli, jsem neměla co dělat.

Jsem sama 😢

Uslyšela jsem jak na mě máma mluví ze zdola.
,,Enn? Nechceš jet s námi se podívat na Daniela?"
Tahle věta mi vykouzlila úsměv na tváři. Ráda ho uvidím.
,,Jo! Hned jsem dole!"
Rychle jsem běžela ke skříni a vytáhla oblečení a oblékla jsem si ho.

(Ízi byznys šaty 🙃 pozn. Autorky)

Vzala si telefon a běžela rychlostí světla dolů. Btw kdyby jste se ptali ohledně toho kotníku, už je vyléčený :).
Všichni jsme sedli do auta a jeli. Za nějaký čas táta parkoval auto, pak jsme vystoupili a vydali se směr vchod do nemocnice. Museli jsme přes CELOOUUUU nemocnici až k němu na pokoj.

Když jsme tam přišli, spal. Mamka si sedla na židli ke zdi a táta stál u jeho postele. Já se postavila na druhou stranu postele a dívala jak jsem byla schopná ublížit svému nevlastnímu bratrovi. Co jsem to sakra za stvůru? Odvrátila jsem pohled z jeho obličeje. Ještě asi 5 minut jsme tam stáli. Pak se Dany probouzel a jeho zářivé zelené oči se rozzářily od světla na stropě. Jeho rozcuchané hnědé vlasy s blonďatými melíry mi přišly vtipné, ale nebylo to až tak vtipné aby jsem se tomu začala smát.

,,Enn?" D
,,Dany?" E
Znovu jsem se na něj podívala.
,, Dobrý den."
Do pokoje přišla policie. Když mě strážník viděl, jeho pohled zůstal na mě.
,, Slečno Enn. Už jste se rozhodla že konečně řekněte pravdu?"
,,Jakou pravdu?"
,,Vy moc dobře víte."
,,Kolikrát vám budu muset povídat že já si nic nepamatuju."
,,My víme že lžete."
,,Co jste to sakra za policistu?"
,,Normální policista co se snaží ochránit druhý."
,,Budete mě ještě chvíli s*át?"
,,Enn! Slovník!" Okřikl mě táta.
,,Nechci žádné potíže. Jen řekněte pravdu."
,,Tak co tu ještě děláte?"
Změnil se mi hlas.

Všichni se na mě dívali.
Co se mi to sakra děje?
,,Wha-.." E
,,Co se jí děje?" Policista
,,My nevíme." T
,,T-Trochu s-se jí b-bojim.." D
,,Co?" E
*Už má hlas v pořádku*
,,To je jedno. Chci si s tebou promluvit o samotě." Polic.
Vešli jsme na chodbu a policista na mě zpustil:
,,Tak povídej. Říkej mi pravdu prosím. Co se ten den stalo?"
,,Ale kolikrát vám musím říkat že já si to nepamatuju!"
,,Pamatujete!" P
,, NEPAMATUJU!"
,,Hej! Tadyto je nemocnice! Ne nějaká výslechová místnost!" Někdo nás okřikl za námi.
,,Řekněte pravdu slečno Enn."
Sykla jsem a oči mi zase stmavěly. Uchopila jsem policistu za krk jednou rukou a držela ho ve vzduchu čímž jsem ho dusila. Nemohla jsem odolat té chuti zabíjet. Neovládala jsem se. Kolem se shromáždili doktoři okřikující mě abych přestala. Po pár minutách jsem uvolnila ruku a pustila policistu na zem. Spadl a bez známek života se nehýbal. Zabila jsem ho.
Najednou mě něco praštilo po hlavě a já upadla do bezvědomí.

Objevila jsem se v místnosti. V bílé dlouhé košili jsem seděla na židli u stolu. Na proti mě seděl nějaký muž.
,,Kde to jsem?" Zeptala jsem se.
,,Jsi v Psychiatrické léčebně Zlatý Most."

(Ten název jsem si vymyslela ok? Pozn. Autorky)

,,Proč jsem tady?"
,,Nechte mě se podívat na papíry. Takže jsi obviněna z vraždy policisty a malém jsi zabila svého nevlastního bratra. To vše jen kvůli tomu že tě posedl nějaký duch. Tahle psychiatrická léčebna se zaměřuje na posedlosti a je plně funkční aby jsme ti pomohli vyhnat toho ducha z těla ven a ty jsi mohla žít klidný život."
,,Jak dlouho tu budu?"
,,Vzhledem k tomu že jsi posedlá nejmenšího stupně, přibližně měsíc. Samozřejmě jen pokud nenastanou nečekané komplikace. Pokud ano, zůstaneš tu déle."
,,Můžu vidět svou rodinu, přátele a mého přítele?"
,,Ano. Jsou tu dva způsoby. Jeden je přes speciální stěnu. Neboj, je přes to slyšet a je to v místnosti, kde s tebou bude ochranka kdyby náhodou se něco stalo. A druhý způsob je takováto místnost. Tyto místnosti jsou jen pro pacienty s 1. A 2. Stupněm"
,,Kdy je můžu vidět?"
,, Až se s nimi zkontaktujeme."
,,Aha. A co teď?"
,,Začneme hned zítra s léčbou. Teď můžeš jít na pokoj."
,,Dobře. Kdo mě tam odvede?"
,, Zavolám ochranku."

Pak na mě ještě ten neznámý chlap stále mluvil, ale já ho neposlouchala.
Potom jsem z neznámého důvodu zase usla.
Poté jsem se ocitla na jakési posteli v místnosti s bílou barvou. Nezůstalo mi nic jiného než usnout a spát.

Druhý den...

Probudila jsem se na zemi svázaná v bílém. Místnost bílé barvy a žádná jiná barva kolem. Za mnou se ozvalo z jakéhosi přístroje hlas, znějící stejně jako zněl ten chlap.

,,Tak jak vidím, jsi vzhůru. Započneme léčbu. První disciplína bude bílá místnost. Druh tvého duchu nesnáší bílé prostory. Někdy tě to bude i bolet. "
,, Počkat, co? Ono to bude bolet? A jak hodně? Kde? Hlava? Břicho? Celé tělo?"
,,To zjistíš za nějaký čas."
,,Jak dlouho?"
,,Tři hodiny minimálně denně."

Pak se už nic neozvalo. Jen ticho. Poslouchala jsem svůj rytmus dýchání. Koukala jsem se na bílou stěnu. Nejdřív přede mnou, za mnou, na pravo, na levo. Na stropě a na zemi. Všude bílá barva. Začala mě bolet hlava. Nemohla jsem spát z pocitu škrábání na zádech. Nikdo však za mnou nebyl.
Ubýval čas a já přestala vnímat co se kolen mě děje. Do místnosti vtrhli nějací chlápci v bílém. Odvázali mě a posadili na jakousi jezdící židli. Nemluvila jsem. Jen pozorovala jak mě vezou na pokoj přes chodbu. Jeli jsme pi chodbě, ale neodbočili jsme na můj pokoj. Jeli jsme stále dál, a dál pi dlouhé chodbě. Posadili mě na židli. Přede mnou stůl šedivé matné barvy a na druhé straně stolu seděl Sam se slzami na tvářích.

,,Same?"
,,Enn.. Prečo si tu? Už len veta, Dobrý deň oznamujeme že vaša priateľka je v Psychiatrickej liečebni Zlatý Most ma rozplakala." S
,, Prý jsem byla obviněna z vraždy policisty a malém jsem zabila svého nevlastního bratra."
,,Enn, je ti niečo? Správaš sa .. tak prázdno .. "
Do místnosti vtrhl ten chlap, který už asi jak jsem pochopila, ten mě léčí.
,,Dobrý den, jsem tu abych odpověděl na vaši otázku za ní. Právě jsme zahájili léčbu 3 hodiny denně v bílé místnosti. Bílá barva dělá s člověkem divy, proto se chová takto."
,,A bolí jej to nejako? " S
,,Ano, bolí z toho hodně hlava. Jako kdyby jste opravdu dlouho nespal. Ale bolest rychle mizí. Zítra jí můžete znovu navštívit, ale doporučoval bych na zítřek pozdější hodiny, třeba kolem 4. odpoledne."
,,Aha.." Řekl Sam a otřel si slzy dlaněmi.

Lidi zachraňte mě 🥺
Za půl hodiny mám videohovor! 😭 Ale je to Ajnaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa tak to je v pohodě protože Ajnu celkem i umim. Tak mi držte palce!
(btw teď je 9:27 a já tady píšu tohleto.)
Takže další kapitola takhle brzo? 😱
Začalo mě to i docela bavit a strašně jsem se rozepsala tady v tý knize. Chtěla bych se ještě omluvit zato že nevycházejí kapitoly ze Schopností. Napsala jsem tam něco a teď nevím jak pokračovat... Už je 9:29 😎🌚💩🌝🌛🌜💩💩 Tak se mějte hezky a noste roušky!

I luv u all!💕
Vaše Terezka 😘