Loui je mladý a nevinný, ale to se změní jednoho dne. Ten den se mu zapíše do paměti navždy. Od toho dne již nikdy nic nebude stejné. Tehdy, když Harry Styles prošel dveřmi kavárny, kde Loui pracoval, by Louis nepomyslel na to, že se zamiluje do toh...
Probudím se, otevřu oči, podívám se na budík, kdy hodiny ukazují osm hodin. Rozhodnu se jít si zaběhat, přece bych měl být v kondici, kdyby se něco náhodou zvrhlo. V LA je dnes překvapivě deštivo, to se moc nestává. Obleču se do sportovního, obyčejné šedé triko, šortky na běhaní, kolem pasu mikinu a běžecké boty. Ještě sáhnu po čepici, vezmu mobil se sluchátky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozběhnu se od mého domu a běžím tam, kam mě nohy zanesou. Neběžím nijak rychle, pomalu, užívám si, že nemusím řešit žádné sračky. Při běhu se mi vždy vyčistí hlava od zbytečných starostí či problémů.
Po zhruba hodině běhaní zamířím do kavárny, Beachwood Cafe, přečtu si nápis nad dveřmi kavárny, která je dva bloky od mého klubu. Vstoupím do kavárny je malá a útulná. Lidé, co se zde nacházejí ztichnou, všechny pohledy se uhrnou na mě, nevadí mi to, jsou mi u prdele. Konec konců mám rád pozornost. Probodávají mě pohledem, asi bych se také bál být na jejich místě. Vždyť můžu zabít kohokoliv si usmyslím.
Kavárna je laděna do retro stylu až aesthetic. Líbí se mi tady, určitě budu chodit častěji, pomyslím si. Přejdu k pultu, kde nikdo není, dívám se, co mají v nabídce. V tom zezadu přiběhne malý brunet, jeho svítivé modřenky se na mě upírají. Hned poznám, že je gay. Je to zcela jasné, za prvé je to barista, za druhé kalhoty má vyhrnuté jakoby měla začít každou chvíli povodeň, za třetí lze to poznat. Udýchaně se mě chce zeptat na objednávku, ale já mu pokynu, že chvíli počkám. Otočí se ke mně zády a napije se své vody, můžu vidět jeho krásný, zakulacený zadeček. S tím by se ale mohli dělat věci. Z mých myšlenek mě vytrhne právě on. Je velmi přitažlivý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Zdravím." pozdraví mě, „Ahoj." pousměji se na něj a on zčervená. „Vezmu si kávu se sebou, ten toast." zamyslím se, on mi podá toast a v momentě mám kávu v kelímku před sebou, „Chcete tam napsat jméno?" zeptá se stydlivě, je kurevsky roztomilý, myslím, že z něj dostanu stojáka. „Můžeš mi tam napsat své jméno kotě." mrknu na něj, on se roztomile usměje. Něco tam napíše a podá mi kelímek, „Ještě něco si dáte?" zeptá se, „Ano, ale v nabídce to nevidím." zamyslím se a zasměji se, „Možná se dá něco dělat, co byste rád?" zeptá se naivně, „Tebe." on zrudne ještě více, „Dělám si srandu kotě." zasměji se a on se uklidní, „Nebo ne?" vykulí na mě oči, líbí se mi, když ho můžu přivádět do rozpaků. „Kartou." řeknu, on se nechápavě podívá a potom si uvědomí, že chci zaplatit. Přiložím kartu na terminál a svůdně ho sleduji, kousá si ten jeho neposedný ret. „Více by se mi líbilo, kdybych ten ret kousal já." zašeptám, tak aby to slyšel jen on. Nic neříká, nejraději by se propadl do země. Vytáhnu z kapsy dva dollary a hodím mu je na pult. „Kup si něco pěknýho na sebe kotě." zasměji se, vezmu svou snídani a s mrknutím na onoho kluka odcházím.
