Hazbin hotel

Třetí Kapitola

Sedla jsem si na postel, která byla bíle povlečena, na holé stěny a jednu skříň. Je to tu tak trochu prázdné a nezabydlené. Pomyslela jsem si a nevěděla, s čím začít dřív.

Všude se vznášeli hory prachu a pavučin a já nevěděla, s čím začít opravdu dřív. Nakonec jsem popadla koště, které jsem vykouzlila a vymetla jsem všechny pavučiny, které tu byly.

Poté jsem koště proměnila v mokrý hadr a utřela všude prach. Ale najednou vrzly dveře a já se otočila na návštěvníka. Nebo mám snad říct návštěvníky? Protože se ve dveřích objevila Charlie a za ní jsem uviděla úsměv Vaggie.

„Nechceš si chvilku odpočinout? Nifty ti určitě pomůže." Řekla po chvilce Vaggie. „Ne, děkuju, ale udělám si práci sama, protože to bude můj pokoj." Řekla jsem a ukázala na celý pokoj. „Víš, že tam máš záchod a koupelnu?" Řekla Charlie s nadšením. „Ne, tam jsem se ještě nedostala, ale až skončím tady, tak se podívám dozadu." Řekla jsem s úsměvem na rtech.

Nakonec jsem jim pokynula, aby vešli dovnitř a Charlie v ruce držela tác se sušenkami, horkou čokoládou a zmrzlinovým pohárem. „Na, to je pro tebe." Řekla po chvilce a podala mi tác.

„Dík." Řekla jsem a převzala jsem tác, na kterém byly opravdu nejlepší sušenky, které jsem mohla kdy vidět a ta jejich vůně ... „Můžeme zde zůstat? Mohli bychom ti tady pomáhat." Dodala Charlie

„To byste mohli, ale byli byste špinavé od barev a tak, navíc mám spoustu práce s nábytkem a tak." Řekla jsem malinko zahanbeně, že je obě vyháním. „Tak kdybys něco potřebovala, stačí říct a pomůžem ti." Dodala Vaggie, která se pomalu otočila ke dveřím.

Setkali se s Alastorem ve dveřích, který mě šel taktéž navštívit. „To tu práci budeš dělat zase sama? Opravdu si neřekneš o pomoc?" Řekl a mrkl na mě jako by to bylo něco významného, přitom se opřel zády o pant dveří, jako by se nic nedělo.

„Jestli chceš pomoct, tak si vem to koště a zameť podlahu. Pomůžeš tím víc, než kdybys tady stál jako kůl v plotě." Řekla jsem a dál jsem utírala ten strašný prach.

„Opravdu bys mohla použít svůj důvtip a tak." Řekl laxně a já jsem se na něj otočila. „Myslíš si, že je to jednodušší? Možná je, ale já to dělala doteď takhle." „Zkus to."

„Co? Udělat to s pomocí fantazie? Ne. Pokud jde o tohle, tak víš, jaký mám na topohled." Řekla jsem a gestem jsem tuto věc odmítla. „Radši se věnuj vytírání podlahy." A zasmála jsem se.

„Je tu náhodou něco k smíchu?" Hadr jsem vyměnila za prachovku a naznačila výpad. „A není?" Řekla jsem, a to už jsme si hráli jako malé děti.

„Co je to tu za rámus? Nemůžu se ani vyspat!" Angel otevřel dveře a podíval se na nás dva káravým pohledem. „Co si to o sobě myslíte? Myslíte si, že můžete zbořit celý hotel, nebo co?" Ozval se za ním naštvaný Husk.

„Alastor mi pomáhal jen malinko s úklidem pokoje." Řekla jsem a Alastor schoval za zády koště. „Dej mi to koště." Řekla jsem a natáhla jsem se pro ono koště, které bylo téměř zničené. „Alastore máš zřejmě jinou práci než mi pomáhat s úklidem." Dodala jsem a dívala jsem se do země.

„Dobrá tak já půjdu." Řekl a vyšel ven z mého pokoje. „Alastore?" Zeptala jsem se. „Ano, má milá?" Podíval se na mě. „Rádio?" Naznačila jsem mu jedním slovem a on přikývl. „Stejně nemám, co na práci." Zavřel za mnou dveře, a ještě chvíli bylo slyšet klapání podpatků.

Alastorův pohled

Vyšel jsem na chodbu a podíval jsem se, jestli někdo nejde. Položil jsem před její pokoj rádio a šel do svého pokoje, kde jsem se pohodlně usadil. „Ještě chvíli si počkáme, a pak začneme" Řekl si pro sebe a připravil si svou hůl.

Najednou jsem uslyšel vrznout dveře a pochopil jsem, že si vzala rádio do pokoje. Připravil jsem se a začal jsem svou obvyklou rutinní práci. Kromě toho, že pracuji v Hazbin Hotelu tak také provozuji i tuto činnost. Samozřejmě. Vždyť jsem rádiový démon.

Ten pokoj jsem chtěla komplet předělat a tak jsem se do práce pustila hned, jakmile všichni odešli. Alastor šel k sobě, jako ostatní, protože neměli co na práci. Vyšla jsem ven, sebrala jsem ze země rádio a šla jsem do pokoje.

Pořádně jsem zavřela dveře, rádio jsem položila do rohu, kde nic dělat nebudu. Ještě chvíli čekal, kdo si naladí jeho stanici a pak začal. „Dobrý den..." pokračoval zprávami a nakonec pustil hudbu.

Vytáhla jsem hůl a začala jsem tvořit. Okamžitě jsem všechen nábytek přenesla do prázného prostoru, kde jsem ho zničila. Nebylo to k ničemu. Stejně si vyrobím nový.

Když jsem uviděla kolik místa zabíral nábytek, uvědomila jsem si, že to je velký problém. No nic s tím nenadělám. Byl tu koberec, starý a nevyprášený, takže ten jsem taky zničila.

Po zhruba 6 hodinách:

Můj pokoj už vypadal k světu. Místo jednobarevné zdi tu byl les, louky a řeka. Ovšemže to je nakreslené, ale dokážu ty obrazy na stěnách měnit podle emocí. Jeden větší stůl natřený na černo, který stál v rohu u okna, na kterém jsem udělala oblohu podle sebe. Jednoduchá postel i nábytek.

Vyšla jsem ven na jedné ruce tác od jídla, co mi přinesli kamarádky a jakmile jsem došla do kuchyně, tak jsem se dala do dalšího nádobí.  „Ty se jednou z toho zblázníš." Ozval se Alastor za zády tak těsně, že mi vypadl tác z ruky. „A ty se jednou zblázníš z buzerování lidí." Řekla jsem a naštvaně jsem se otočila zpátky k nádobí.

„Co to tady vy dva kujete?" Ozvala se Nifty za námi a Alastor se rychle odtáhl. „Ello ty to nádobí myješ ručně?" dodala zděšeně. „To se jí snažím říct celou dobu, ale nechce mne poslechnout." Řekl Alastor a zase se opřel o ty panty dveří. „Já hlavně nechci zlenivět." Odpověděla jsem a hodila po Alastorovi hadr na utírání. Ten ho dal Nifty, ale já to věděla a tak zmizel jakmile ho Nifty měla v ruce.

„Nifty běž dělat jinou práci. Alastore ty máš tady práci, nebo se chceš z ní vyvléct? Pokud ano, tak tě tady nikdo nedrží. Angel nemusíš se schovávat za tou skříní a běž dělat něco, co tě dělá šťastným." Všichni tři se na mě podívali zaskočeně, protože slyšeli poprvé, že bych někoho komandovala, ale šli si po svém.

Až na Alastora. Ten stál ve dveřích a kroutil svou hlavou. Když jsem mu hodila další hadr, myslela jsem, že pukne vzteky, ale nebylo tomu úplně tak. Zrudnul, ale neřekl ani slovo. Pak jsem se začala smát a on taky.

Je to jednoduché, prostě jsme se bavili po svém. On utíral a já uklízela. Zapla jsem hudbu a bylo hezké vidět něco víc, než jen smutek nebo jeho nesnesitelnost. Když jsme skončili, každý z nás šel pryč.

Je smutné, že to nemohlo trvat déle. Chtěla bych ho vidět znova tak rozzářeného. Bylo vidět, že ho baví být se mnou.

Od té doby jsem byla převážně ve svém pokoji. Pracovala jsem na kostýmech a modelech šatů a hůlek, než někdo zaťukal na dveře. Byl to Alastor.

Když viděl, co jsem všechno udělala, divil se, a zase mu zářili oči. Dal mi růže a já je položila na stůl. Svět se propadl a já byla sama s ním. Ještě pár minut jsme se na sebe usmívali a pak odešel.

Že bych byla zamilovaná, to si nemyslím, nebo si to nepřipouštím. Ne teď a ne tady.

Když odešel, opřela jsem s o dveře, vzala jsem do ruky ty růže a sesunula jsem se k zemi. Nevím ani jak, ale začala jsem brečet. Brečet kvůli svému osudu a kvůli tomu jedinému zachránci, který se zachoval jako nikdo jiný.

Je smutné, že on dokáže zabíjet démony po stovkách a mne ušetřil. Proč? Proč to udělal? Nevím to jistě, ale myslím, že ke mně něco cítí, i když se to snaží často nedávat najevo.

1326 slov

Tak co si myslíte? Jak to dopadne? Pokud máte nápady tak pište do komentářů. Tam také můžete psát, jestli chcete pokračování.

                                                                                                       Vaše Agentka 0070