Antinormals: James R. Harrison a Daisy J. Tyson

Kaleidoskopová dívka

Plavil jsem se v loďce z růžového cukrkandlu, kterou obsluhovali pidimužíčci. Voda pode mnou nebyla jen tak obyčejná voda, to ne. Byla taková zvláštně fialová. A já se jen usmíval, zatímco jsem na té loďce byl. Všechno kolem bylo...barevné. Představte si, jako kdyby se jednorožec a víla vyzvraceli všude kolem, přesně takhle by byl svět barevný. Popadal jsem se za břicho, když jsem opravdu uviděl modrovlasou vílu a vedle ní spoustu třpytících se jednorožců, jak blejou do té řeky a úplně všude kolem. Někteří blili modře, jiní zase žlutě a další pro změnu červeně. Ze země rostly mandarinkové stromy v barvách duhy, celofánové květiny zbarvené zelenožlutě hned vedle. 

S otevřenou pusou a očima vyvalenýma úžasem jsem se podíval nahoru. Nebe vypadalo jako jedna velká marmeláda. Jen dosáhnout tak vysoko, abych si mohl líznout a měl bych celá ústa od povidel. Slunce a Měsíc byla jedna elipsa. Půl Slunce, půl Měsíc. Loďka se dál plavila, ale konečně vyjela ze stínu do světla já si všiml něčeho zvláštního. Zvedl jsem ruku a dal si ji před obličej, abych se na ní mohl pořádně podívat. Ona se třpytila! Opravdu! Přísahám na cokoliv" Pro jistotu jsem zvedl i druhou ruku a dal se vedle sebe. Svítili na Slunci jako nejdražší drahokamy.

Najednou mě vyrušil nějaký hlas. Byl tak sladký zrovna jako cukrová vata, což byly vlasy těch pidimužíků. "Jimmi?"  volal ten jemný hlásek, za kterým jsem se hned otočil. Byla to dívka, ale ne jen tak obyčejná. Byla opravdu krásná, ale její největší předností byly oči. Měla oči jako kaleidoskop. Nádherný barevný kaleidoskop, jehož barvy a tvare se stále mění. Ukázala na něco za mnou. Já se otočil a uviděl skákající plyšové medvídky, jak svádí válku s těmi gumovými. Když jsem se ale chtěl otočit zpět na dívku, utíkala pryč. Loďka byla dostatečně blízko, abych z ní mohl vyskočit a bezpečně dopadnout na hedvábnou trávu. Hned jsem utíkal za ní přes louky z alobalu a houslí. 

Doběhl jsem jí až u duhové fontány blízko útesu, kde se u okraje houpali stejní mužíci na houpacích koních, a u toho se cpali maršmelounovými koláčky a u toho se tak divně hihňali. Kaleidoskopová dívka stála u toho útesu a koukala se na mě. Já šel za ní. Usmála se a hned mě něco napadlo a dívka, jako by myslela na to samé. Oba jsme se postavili zády k útesu a předadli přes jeho okraj. Rázem jsem padal a kolem mne svištěl vzduch. Koukal jsem se dívce, která padala vedle mne do očí, které se jí točily a měnily tvar. Čtverec, jehlan, fialová, kužel, žlutá...

Tma