No Escape (Není úniku)

Prolog

Vzbudil mě hluk vycházející z ložnice mých rodičů. Bála jsem se. Moje malá sestřička, která se narodila před třemi měsíci, pokojně spala. Opatrně jsem otevřela dveře vedoucí na chodbu. Křik byl najednou mnohem hlasitější. Dokonce jsem rozuměla i pár slovům, ale nevím, co znamenala. Můj táta byl velmi hrubý člověk. Všichni z něj měli strach. Moje máma byla naopak velmi milá, ale také vzpurná. Proto se často hádali. Nechápu, proč se tedy vzali, když si nerozuměli. Máma mi vždycky říkala, že jsem ještě moc malá a nepochopila bych to. Ale vždyť už jsou mi tři! Jsem velká! Moje myšlenky přerušil mámin žalostný křik. Srdce se mi rozbušilo. Zvědavost mi nedala a já vyšla z bezpečí pokoje. Opatrně jsem našlapovala a přibližovala jsem se k ložnici. Byla jsem jak kočka. Nikdo nevěděl, že jsem tady. Najednou jsem o něco zakopla a spadla na zem. Ucítila jsem palčivou bolest na koleni. Skousla jsem si ret, abych nevydala ani hlásku. Kupodivu se tu nikdo neobjevil. Měla jsem štěstí. Ten hluk přerušuje veškeré ostatní zvuky. Přišla jsem až ke dveřím. Máma plakala a hlasitě křičela. Táta taky něco křičel. Něco jako děvko. Ale co to je, to netuším. Zní to, jako děvče. Klika byla naštěstí celkem nízko, takže jsem na ni dosáhla. Opatrně jsem pootevřela dveře. Oba moji rodiče byli nazí. Všude na posteli se leskla krev. Táta sáhnul na poličku a něco odtud vzal. Moc dobře jsem věděla, co to je. Pistole. Máma plakala. Celý obličej měla červený. Táta pistoli nabil a namířil na máminu hlavu. ,,Jsi jen obyčejná děvka, nic víc. Ďábel bude radostí bez sebe, až tě pošlu do pekla." řekl. Dostala jsem ještě větší strach, než předtím. ,,Zhyň v pekle, kreténe!" odvětila mu. Je tak statečná. Pak se jen na malou vteřinku podívala přesně do mých očí. A potom se ozval výstřel. Vykřikla jsem. Máma měla na čele krvavou tečku a její oči byly prázdné. Nehýbala se. Můj otec se vztekle otočil. Jeho černé oči se zavrtaly do těch mých. Po zádech mi přejel mráz a moje nohy se okamžitě rozeběhly do pokoje. Zanedlouho jsem uslyšela i jeho těžké kroky. Moje maminka je mrtvá. Můj táta je její vrah. Tyto myšlenky se mi dokola opakovali v hlavě. Doběhla jsem do pokoje. Moje sestra brečela. Okamžitě jsem zalezla do skříně, ale nebylo to nic platné. Prudce tu skříň otevřel a násilně mě vyhodil ven. Dopadla jsem na břicho. Vyrazil mi dech. Silou vůle jsem se otočila na záda a začala jsem couvat. Narazila jsem na zeď. Můj otec se nechutně usmál a poslední, co jsem viděla, byla jeho noha, která mě silně uhodila do obličeje. Pak jsem omdlela...


Ahoj. Tady je první kapitola této knihy. Snad se vám líbila, i když je tak trochu drsná. Kapitoly nebudou vycházet pravidelně, ale jen občas podle mojí nálady. Budu ráda za každou 🌟 a koment. 
Tak ahoj příště...




VikisekCZ