No Escape (Není úniku)

💧2💧

Musím něco rychle vymyslet. ,,Když jsem byla krásná jako dítě, neznamenalo to, že budu krásná, až budu dospělejší." To by mohlo zabrat. Kývnul. ,,Máš pravdu. Tak pozdravuj otce, už musím jít." Chtěl mě pohladit po rameni, ale cukla jsem. Zamračil se, ale nic neřekl a odešel. Mel si oddechla, jakmile nám zmizel z dohledu. ,,No do háje. Tohle bylo těsné." ,,Máš pravdu. Nikdo nesmí přijít na to, co dělám." Mel kývla. Věděla o tom, že skrývám svou krásu. I ona skrývala tu svou. Bylo jí skoro třináct. Za týden měla narozeniny. 
Ještě chvíli jsme čekaly a pak ze dveří školy vyšla Clare. Šla s kamarádkami a usmívala se. Takhle se usmívá jen tehdy, když udělá nějaký naschvál učitelce. Ta vychytralá potvůrka. 
Jakmile přišla k nám, zasmála jsem se. ,,Co to bylo tentokrát, sestřičko?". Ona se jen uchechtla. ,,Chtěla, abych předvedla názornou ukázku jedné nechutné věci. Přišla jsem k ní, vzala tu věc a mrštila to po ní. Mělas vidět její obličej, protože to používalo snad několik desítek holek." Začala jsem se hlasitě smát. Clare je od přírody vtipná a drzá. Moc ji miluju, je to můj největší poklad. Život bych za ni dala. ,,A co ty, Ash? Dělo se něco zajímavého tady?" Ušklíbla jsem se. ,,Ani ne, jen tu byl ten tátův kamarád. Co mě chce. Trošku otravoval a málem odhalil moje tajemství, ale naštěstí jsem byla rychlá a chytrá. Nic netuší." Clare mě objala. ,,Jsi moje šikovná velká sestra." 
Po společném objetí jsme vyrazily domů. Mel bydlí o ulici vedle, takže chodila domů s námi. Na křižovatce jsme se rozloučily a šly jsme každá domů. Jakmile jsme s Clare dorazily, viděly jsme otce v obýváku. Opíjel se. Radši jsme se co nejrychleji vypařily. V téhle náladě by nám mohl ublížit. V pokoji jsme se zamknuly a šly se učit. Měla jsem mít zkoušku z teorie vaření a jak už jsem zmínila, vaření není moje silná stránka. 
Odpoledne uteklo rychle a byl večer. Táta spal v ložnici a my se dívaly v pokoji na film. Po filmu nám Mary přinesla večeři. Najedly jsme se a pak jsme si lehly do naší společné postele. Otočily jsme se čelem k sobě a povídaly si. Clare se mě najednou na něco zeptala. ,,Myslíš, že mě otec provdá? Už někdy teď?" Pohladila jsem ji ve vlasech. ,,Neboj se, Clare. Ani mě nikomu neslíbil a to jsem starší." Po tváři jí stekla slza. Bála se světa. Bála se mužů. Obejmula jsem ji. Nikdo ji nedostane. To přísahám...

Další týden uběhnul rychle a opět pozitivně pro naši trojici. Nikdo si nás nevybral. Ale moje spolužačky takové štěstí neměly. Snad polovina z nich už byla "prodána". Bylo to tak... Nelidské. Bohužel, kdybych se jen pokusila proti tomu nějak zakročit, skončila bych jako hračka někde v bordelu. Odkud bych se už nikdy nedostala. A věřte mi, bordel, kde skončíte neúmyslně, je daleko horší, než si někoho vzít.
Po škole jsem smutná vyrazila ven. S Mel jsme měli opět sraz u fontány. Clare ještě obědvala a tak jsme čekaly. Najednou jsem si všimla, že k nám jde opět známý mého otce. To není dobré. Na jeho tváři byl úšklebek. Něco kuje. ,,Dobré odpoledne, slečny." Slušnost mi nedovolila odseknout. ,,Dobré. Opět vyhlížíte?" Pokýval hlavou. ,,Dívám se po různých dívkách, ale žádná mě nezajímá tak, jako ty, Natasho." V duchu jsem zavrčela. Najednou do mě někdo strčil. Clare. Usmála jsem se na toho úchyla a řekla. ,,Je mi líto, ale musíme už domů. Máme spoustu úkolů." Rozešly jsme se pryč.
V tu chvíli mě zvedl do vzduchu. Zaječela jsem. Přišel k fontáně a řekl. ,,Vím, že nejsi ošklivá. Teď se ukáže pravda." A ponořil mi hlavu pod vodu. Ječela jsem. Otevřela jsem oči a viděla jsem všude kolem sebe barvy make-upu. To ne! Přijde na to. Naštěstí mi nehlídal nohy. Odhadla jsem, kde asi má palec a dupla jsem na něj. Zakřičel bolestí a pustil mě. Co nejrychleji jsem se narovnala a chtěla utéct, ale cestu mi zatarasil otec. S nenávistí v očích mi dal pěstí do obličeje. Spadla jsem na zem. Mel držela Clare a obě dvě plakaly. Můj otec na mě začal křičet. ,,Celý život žiju v tom, jak jsi odporná. Ale ne, ty jsi jen lhala! Vzala sis věci tvojí odporné matky a skryla si svou krásu. To ti ale nedaruju. Budeš za to tvrdě platit!" Moje srdce mi hlasitě bušilo. Měla jsem takový strach. Najednou se ozval ten hajzl, kvůli kterému všechno prasklo. ,,Když dovolíš, Miku, rád se toho ujmu. Potřebuji přeci jen ženu po svém boku. Jsem bohatý, jsme dávní přátelé a postarám se ti o ni." Můj táta se usmál. ,,Dobrá, Nicku. Je tvoje. Zítra uspořádáme svatbu." Pak se otočil na mě. Začala jsem brečet.
Celá škola tomu přihlížela. Sehnul se ke mně a chytil mě za čelist. ,,Tady to máš, ty malá mrcho. Doufám, že si užiješ život s tím největším násilníkem v okolí." Pak mě pustil. Clare mi pomohla vstát. Nick a táta se rozloučily a my musely jít s ním do auta. Mel nám smutně zamávala a šla domů. Nasedly jsme a jelo se.
Cesta byla tichá. Jen občas byl slyšet nějaký ten můj vzlyk. Clare se mě snažila utěšit, ale já vždycky odmítla její pomoc. Musím to zvládnout. Neukážu tátovi, že vyhrál. Nikdy se nevzdám. Nepoddám se. Budu bojovat a hlavně budu usilovat o to, aby se Clare z téhle země dostala společně s Mel. To jsem si slíbila. Dostanu je odsud, i kdyby mě to mělo život stát...

Takže tady je nová kapitola k této knize. Doufám, že se líbí. Trvalo mi celkem dlouho dopsat tuhle kapitolu, tak mi dejte vědět, jestli se povedla. 
Děkuji moc za stálou aktivitu u ostatních knížek, moc mě to těší.
Další kapitola bude napsána během příštího týdne. Děkuji za vaši trpělivost.
Tak ahoj příště...









VikisekCZ