Druhá šance Steva Rogerse

Zbohem

Pohled Steva

Dny na horách ubihali Stell se rozmluvila a děti bylo všude plno ježdění na sjezdovce a na lanovce byla zábava.
Dnes se vracíme domu je 25.1.

Po návratu domů to šlo z kopce. Děti první den utahaly Piera Petera a Wandu s Visionem a když je uspali obarvily jim hlavy na růžovo, modro, zelenou a červenou. No rozjel se.
Od půlky hor kdy Stell schytal perdu sněhové koule přímo do ucha ode mne bylo to mírne na Buckyho a Bucky zase na mne ale Stell se mezi nás pripletla a z každé strany dostala přímo perdou do ucha potom měla uši modré ale spravilo se to. Nebo aspoň říkala že je to v pohodě jenže nebylo.
30.1. Kdy mne Stell probudila s tím že nic neslyší a strašně ji boly uši jsem sní v pyžamu běžel do nemocničního křídla.
Po dlouhém vyšetření a poradě několika doktorů nastal verdikt že Stell se do uší dostal zánět a jelikož se nelecil tak. Zánět  nějak přerušil slyší o nervovou soustavu a Stell už nikdy nikdy neuslyší. Rozbrecel jsem se moje malá holčička která má dva roky už nikdy neuslyší. Potom co jsem to řekl ostatním taky jim to bylo strašně líto.

O 4 roky později
Pohled Stell

Už čtyři roky neslyším ani ničí myšlenky všichni se naucily znakovou řeč ale chovají se ke mně jakoby h byla porcelánová panenka. Když dělám jakýkoliv sport musí být se mnou aspoň dva dospělí.  Clitovi děti kteří jsou moji kamarádi se ke mně tak chovají. Nemůžu chodit ven sama ani do parku či na hřiště které je před základnou. Furt se mnou někdo je prý že se bojí aby mne někdo nesměl když poběží a tak. Aby mne nesrazilo auto že ho neuvidím.
Několikrát jsme byly v Malibu v Tonyho vile naučila jsem se serfovat.
Jediný kdo se ke mně chová normálně je Roxy Bener. Jsou ji tři a půl ale je po svých rodičích chytrá naučila jsem ji číst a psát a hlavně umí znakovou řeč. Jelikož neslysim tak jsem byla jediné člověk se kterým by mohla mít pokoj aby se nebála takže jsme něco jako spolubydlící.
Roxy se jmenuje podle mého druhého jména vybrala to Nataša protože to já jim dala možnost ji mít.
Už mne nebaví skleníkové život Roxy to ví. Ona jediná vidí jak se ke mně chovají. Miluju přírodu a všechno ale oni mi nedovolí cestovat a tak že pra se ztratím a takové věci neví že ve volném čase kterého mám hafo jsem se naučila všechny jazyky světa.
Dnes je 24.12. Je chvíle před půlnoci dnes zmizim a začnu cestovat. S Roxy jsem se rozloučila slíbila jsem ji zeji každý den budu posílat pohledy z míst kde jsem byla. Poslední obětí a slib že jednou se vrátím. Každému jsem napsala dopis a teleportovala se pryč.