Zlato a Rubín: Válka o království Draků

Naděje umírá poslední

Zdravím! Ano vím, že dávám posední kapitolu pozdě, ale neměla jsem náladu a ani čas. To víte škola atd. V téhle kapitole budou části pojmenované čísli. Víte proč? Protože tahle kapitola má dva konce :)

(Ničí pohled)

Poslední bitva už začala. Stvoření poblíž mohli vidět jen oheň a ostré zuby zakusující se do masa svého protivníka. 

Král Makarov byl na tom bledě.. měli málo spojenců, zatím co Acnologia měl jich dost a ještě prahl po krvi bílých draků. Draci bojovali s hydrami a jinými draky. Jednorožci měli dost práce proti satyrům, kteří bojovali na hřbetě pekelných vlků. Hippogrifové bojovali proti kentaurům, stejně jako ostatní byli na tom bledě..fénixové pomáhali, jak jen mohli, ale bohužel neměli šanci proti velkým spárům černých draků.

Přesto že byli unavení spojenci Makarova, stejně bojovali. Věděli, že pokud se vzdají už na světe nebude nikdy mír.

(Pohled Laxuse)

Bojoval jsem v dračí podobě s dalším drakem. Pěkně mě rafnul do nohy, ale je to nic oproti mému kousanci, co jsem udělal jemu. ,,Skončíš v pekle, Laxusi!" Fat si myslí, že mě vyděsí? Jde vidět, že tu být nechce o nic víc než já. ,,Kolik ti vůbec je? Vypadáš jako kdyby ti teprve bylo osmnáct let..." podíval se na mě vyděšeně, ale zakryl to...nom pozdě. Vím moc dobře, že jsem se trefil. ,,Co je tobě vůbec do toho?!" ,,Ty se bojíš." zasmál jsem se. Všiml jsem si, že jsem ho šokoval ještě víc. Takže nedává pozor. Toho mohu využít. Nezabiju ho, ale vyděsím tak, aby nemohl už bojovat a musel se stáhnout. Bez dalšího čekání jsem se mu zakousl do křídla a vyletěl nad mraky. Řval bolestí a snažil se vyprostit. Moc mu to nešlo. ,,VZDEJ SE! NEBO TĚ SHODÍM S ZLOMENÝM KŘÍDLEM Z TÉHLE VÝŠKY!" Zamrzl na místě a mě v očích děs. Podíval se dolů. Asi si říká, jak velkou má šanci přežít. ,,Vím o co se snažíš, ale přežít nemůžeš. Hlavně né když tam dole zuří bitvy s meči na které se můžeš napíchnout nebo s ohněm." ,,......" ,,Tak jak to bude? Nemám čas čekat musím pomoci ostatním!" ,,Vzdávám se..." ,,Dobrá volba." stále jsem ho držel a letěl střemhlav dolů dál od bojiště a pustil ho u hranic. Nic se mu dál nestalo. Zařval jsem na něj a on bez otáček utekl.

Otočil jsem se a letěl zpět. Makarov má proti sobě tři soupeře! Jeden mu skočil na záda a zakousl se mu do krku, ale já ho lehce shodil zase dolů. Pomohl jsem mu je porazit. Otočil jsem se na něj ,,V pohodě?" Jde vidět, že už nemůže, ale stále bojuje..bože dědo. ,,Ujde to na tolik, abych mohl dál bojovat. Nenechám je ublížit mým dětem" Zase to s těmi dětmi...bere všechny jako jeho děti, které musí chránit. Ale pořád jsme mu nejbližší my..já, táta...máma...a Lucy. Kde může být? ,,Dobrá ale dávej pozor. Už tak ztrácíme..." Jediný co udělal je, že kývl a pustil se dál do boje. 

Zatím proti mě už  šla celkem velká obluda s několika hlavami...hydra.

(pohled Lucy)

Už se blížíme k hranicím! Vidím odsud kouř.. ,,Boj už začal!" zaslechla jsem Gajeele vykřikovat. Páni to bychom bez tebe nevěděli! ,,musíme si pospíšit." odpověděla Mavis na mých zádech. Jsem fakt ráda, že souhlasila nám pomoci. Otočím se na Wendy v dračí podobě. Romeo jí seděl na hřbetě a tvářil se ustaraně. ,,Wendy?" ,,Ano Lucy?" vzala jsem lahvičku s lektvarem a hodila ho Romeovi. Chytil ji. ,,Leťte za mou mámou. My se postaráme o Acnologiu jednou pro vždy." ,,Dobře, můžeš se na nás spolehnout Lucy!" odpověděl nazpátek Romeo a usmál se na Wendy, která se usmála a zařvala. Otočila to směrem k našemu království a pár víl letělo s ní. Otočím se na Natsua. ,,Připraven jim ukázat, že nemůžou si dělat, co chcou?" ,,Že se ptáš, Luce! Jsem nažhavený!" Otočím se zpět na cestu a zrychlím stejně jako ostatní.