Goodbye, Love

The beginning

*Prologue*

„Kakyoine, notak... Už to jsou dva týdny... Bez tebe to tady nezvládám... Je čas se konečně probudit. Starouš začíná mít podezření, proč tady celé dny sedím..." Povzdechl si Jotaro. Už tomu jsou dva týdny. Dva týdny, co provždy porazili Dia. A také dva týdny, co jeho přítel Kakyoin o vlásek unikl smrti. Nebyl by jediný den, co byste Jotara nenašli sedět u nemocničního lůžka. Doktoři mu sice řekli, že Kakyoin je z nejhoršího venku, ale to jeho obavy neutišilo. Potřeboval, aby se jeho láska konečně probrala, aby jej mohl konečně opět obejmout, políbit...

„Jotaro?" Ozval se slabý hlas, který donutil osloveného vzpřímit hlavu. A jakmile tak učinil, nevěděl, zda se začít smát, brečet, nebo... snad obojí najednou? Bylo to tady, po ukrutných čtrnácti dnech Kakyoin opět nabyl vědomí! „Kakyoine...Ty- ani nevíš, jak jsem se bál!" Vystřelil Jotaro do stoje, objímajíc pacienta. Kdyby ho tak někdo spatřil, vůbec by jej nepoznával. Ten nepřípustný, chladný Jotaro se Kakyoinovou přítomností měnil na úplně jinou osobu.

„Co se stalo, vždyť- D-Dio! Co s-" Své obavy však dopovědět nestihl, byl umlčen tím nejlepším způsoben. Polibkem od svého přítele. Poté se Jotaro opět napřímil a poupravil svou čepici. „Všechno je v pořádku. Dia jsme se zbavili, máma se zotavila... A teď když si se probudil je už v pořádku NAPROSTO všechno." Vydechl Jotaro, hlas se mu nepatrně klepal.

„A co ostatní? Kolik dní-" Opět byl umlčen stejným způsobem, až se tomu musel pousmát. ,Chápu to Jotaro, mám už mlčet.' Pomyslel si a obmotal své ruce kolem krku svého milence. Tedy chtěl, realita jej shodila zpět k zemi, pocítil prudkou bolest na své hrudi. Cukl sebou a zavyl bolestí do Jotarových rtů. Ten se lekl a ihned se o kousek odtáhl. Už se chtěl zeptat, co je špatně, když jej Kakyoin předběhl. „To nic, jen jsem na chvíli zapomněl, že asi úplně zdravý nebudu." Pousmál se a poprvé se lépe rozhlédl kolem sebe. Kromě nich dvou v místnosti nikdo nebyl. Jen on, jeho přítel a... několik hadiček a přístrojů připojených k jeho tělu. ‚Radši ani nechci vědět, jak vypadám.' Prolétlo mu hlavou. „Na nic teď nemysli, jen na mě,... Ani nevíš jak moc jsem na tuhle chvíli čekal." Jakoby Jotaro uměl číst myšlenky, promluvil a ladně chytil Kakyiona za ruku. „To hlavní v tuhle chvíli je, že tu teď jsme spolu,... a živí, ne?" Lehce políbil ruku druhého chlapce.

Hmmm, zveřejnit, či nezveřejnit? To je oč- ah, kašlu na to, Zveřejnit! Dostala jsem chuť napsat něco trochu kratšího a ehm no... víc spicy. Takže tady máte kratičký příběh o Jotarovi a Kakyoinovi. Hope you enjoy. All the love, T🥰💜💜