Vlaštovky

2. vlaštovka

Vykopni už konečně ty zatracený dveře!

Sedět v rohu,

čekat,

to by se ti líbilo?

Čekat na co?

Na příhodu?

Chytat vlaštovky místo příležitostí,

zapomenout na oblohu,

to by se ti dařilo?

Sledovat životy tvých rádoby instagram bohů,

a cítit se jako ztroskotaný vrak,

jak rozplynulý mrak.

Naříkat si na život,

pak ho zase přežívat.

Musím se nám oběma smát,

 vlastní mysl 

je náš kat.

Vykopni už konečně ty zatracený dveře.

Nikdo ti je neotevře.

Zapomeň na to, co ti vtloukali do hlavy.

Tohle je svět, tohle je bojiště.

A ty stojíš uprostřed bitevní vřavy.

Musíš se prát, musíš se smát, musíš žít.

Protože jsi teď a tady.

A stejně jako klika se sama o sobě nestlačí,

jenom na to myslet 

nestačí.

Vykopni ty dveře a řekni ano životu.