Vlaštovky

1.Vlaštovka

Slyším zvuky klíčů,

jež obletěly svět.

Volají po spravedlnosti, hlavní svobodě,

která jim byla upírána...

Touží po volnosti,

Ve které byla svoboda vychována.

Jak s ní zacházíme dnes?

Sami se obíráme o svobodu,

Za kterou se bojovalo.

Obíráme se o čas, který nelze vrátit zpět.

A to z vlastní vůle...

CO oči nevidí, to srdce nebolí?

Zavíráme oči tomu, co vidět nechceme,

A otevřené jsou tam, kde mají zůstat zavřené.

Kam zmizel hlas klíčů, jež obletěly svět?

Hlas nás...

Který se ztrácí v síti kýčů, kterými krmíme naši mysl.

Umlčí zvuk klíčů.

Začala nás snad omezovat svoboda?

Tohle je tedy ta naše obroda národa?

Nebo je to jen obraz v mojí hlavě?

Náš život se zdá dokonalý,

Ale dokonalosti chybí smysl.

A tak ho hledáme všemi směry.

My, s cílem býti dokonale dokonalí.

Mladí v sobě vždycky něco měli,

Nutno podotknout - my nejsme výkvětem dnešní doby.

Tehdá jsme však něco společně chtěli...

Dnes už není za co bojovat.

Chybí nám soudržnost, i když jsme si tak blízko.

Vlastně to mělo být jednodušší,

Spojit síly,

V propojeném světě.

Aby byl náš hlas zase slyšet.

Z nějakého důvodu to je ale složité.

Zvuk klíčů nám poletuje nad hlavami..

Naléhá na nás nízko, tak nízko.

My se po něm natahujeme a sápeme,

Je blízko?

Uniká.

Slyšíš, jak je blízko?