Sen co se splnil. Srdce co bušilo a náhle i přestalo a puklo. Život co byl skvělý, nebo nebly?
Příběh je o Samanthě Destyniové, která si žila krásný život. Pak se jí to jednou nějak vymklo a celý svět byl na ruby, ale stalo se něco co nečekala a cít...
Chvíli jsem brečela, ale pak jsem slyšela prasknutí vchodových dveří a auto takže to znamenalo, že Andrew už odjel. Zvedla jsem svůj ctihodný zadek a došourala se do koupelny kde jsem si oči umyla studenou vodou abych je neměla tak rudé, ale stejně tam ten náznak červené byl. Podívala jsem se na telefon a zjistila, že mám být na pláži už za deset minut, abyste věděli tam jsme si dali sraz takže jsem neváhala vyběhla z pokoje a namířila si to do předsíně. Tam už jsem si jen nazula boty a vyběhla směr pláž.
Na pláži už mě vyhlížely ty dva a vypadali, že se už celkem nudí. ,, Ahojte promiňte, že jdu tak pozdě, ale něco mě zdrželo. " ty dva na mě koukali jak na největší otazník ve vesmíru. ,, Hele víš, že nemá cenu lhát, že ať už já nebo Sebi poznáme, když lžeš! Co se stalo ty nikdy nechodíš pozdě?" Vím, že nemá cenu jim lhát, ale říkat se mi to nechce páč tomu sama nevěřím. ,, Takhle ráda bych řekla víc než jenom, že to byl velký bratrský problém, ale navíc se nezmůžu. Když řeknu víc tak se vám tady rozsypu a to doopravdy nechci tak vám tohle musí zatím stačit. " nečekali ani vteřinu a oba mě obejmuli a najednou mi bylo tak nádherně takový ten pocit, když víš, že ať se stane cokoli tak máš přátelé, kteří při tobě navždy stojí je to skvělí pocit. Po našem velkém medvědím objetí jsme se vydali do naší kavárny u pláže je strašně hezky zařízená a není to STARBUCKS takže tam moc lidí ani není máme to tu rádi kvůli tomu jaký je tu klid.
,, Tak jak vy tři jako obvykle?" Zeptala se nás milá prodavačka Hana už jsem chodíme tak často, že ví co si vždy dáme. ,, Ano Hano dvě latte a jedno espreso s trochou mléka. " chvilinku jsme si počkali a Hana už nám donesla naše kafíčka a mi se zapovídali jako vždy. Dohodli jsme se, že na oběd půjdeme do nákupáku a potom půjdeme nakupovat. Mezitím jsme jen chodili po pláži sem a tam a hledali mušle do naší zbírky na cetky přátelství. Všichni máme jeden náhrdelník pro připomínku našeho prvního společného dne na téhle pláži, já mám náhrdelník s fialov-hnědou mušlí, Molly má obyčejnou bílou mušličku a sebi jakožto jediný kluk naší party má jinou mušli a také v bílé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme se odhodlali vyrazit do nákupáku byly už skoro tři a my už skoro mžourali hlady, ale tady je vždy tak nádherně, že člověk vždy ztratí pojem o čase. Jeli sme v Sebově autě přímo do centra a už jsme tam skoro byli, ale mě se vybavila ta příhoda z rána a zase se mi udělalo špatně z toho jak se ke mě brácha zachoval nevím co to s ním bylo.
,, Sam jsi v pořádku? Proč brečíš? " Ani jsem si to neuvědomila, ale Molly měla jako vždy pravdu po tváři mi tekly slzy a já si až potom uvědomila, že se mnou Andrew na ten koncert nemůže, protože se tam jinak sesypu právě jako tady teď a ten koncert nechci si zkazit.
,,Promiň já.... Já jen jsem si něco uvědomila, ale víte co až zaparkujeme tak vám povím vše nemůžu to přeci dusit v sobě i před nejlepšímy kamarády. " Rozhodla jsem se, že jim to v garážích vše vysypu s bratrem koncertem i to jaký mám špatný pocit z toho říct Andymu, že bude lepší, když se mnou nepůjde.
_____________________________________
Potom co Sebi zaparkoval jsem jim to vše vyklopila a musím říct, že ani jeden z nás to nevydržel bez slz. Najednou mě oba objali byli tak milí ví, že tyhle věci nesnáším moc dobře měli jsme tu naši chvilku trochu delší jak kdy jindy sice jsem to nepočítala, ale prostě to vím.
,,Tak to by stačilo, myslím že bude lepší když už půjdeme nebo nám nezbude žádný čas na jídlo a já jsem už mega moc hladová." Prohlásím a utřu si slzy.
,,Fajn, ale jen pokud jsi v poho, protože kdybych já tohle zažila nebo byť jen vyprávěla tak bych byla nejspíš týden doma zavřená ve svém pokoji" řekla mi lehce ubrečená Molly a Sebi za ní jen souhlasně přikývl.
,, Dobrý tohle zvládnu sice mám pocit, že budu ještě brečet, ale v pořádku. Prostě pojďme já už budu v cajku." Po tomhle jsme se vydali ke vchodu a šli najít něco dobrého na zub.
________________________
Poté co jsme si došli na jídlo jsme se vydali do kina, kde jsme shlédli jeden delší film, byl to horor a já na něj šla jen kvůli těm mým drahouškům. Ne, že bych neměla ráda horory, ale tenhle mě docela vyděsil až jsem z toho snad i zešedivěla. Po filmu už nám nezbyl žádný čas a oba moji přátelé se vydali dobalovat věci. Já se vydala též domů a připravovala se na rozhovor s mým bratrem. V hlavně se mi honila hromada myšlenek, nápadů jak mám svému bratrovi říct, že už se mnou jít nemůže a celkově jak se mu vůbec podívat do očí.
Moje kroky se nezadržitelně blížily k domovu a jediné co jsme chtěla, bylo otočit se a odejít. Bála jsem se toho rozhovoru víc než čehokoliv jiného. Ani nevím proč, byl to spíš takový divný pocit uvnitř mě, a zřejmě to bylo kvůli tomu, že mi ty lístky dal on a ještě k tomu se rozhodl, že by se mnou šel.
