Přijde mi to jako trest. Jsou prázdniny. Zase tě jakou dobu neuvidím. Budeš mi chybět, ale nic s tím neuděláme. Nevím, co udělat. Nebudu moct si s tebou popovídat. Ale zase nebudeme muset potkávat naše hrozné spolužáky. To je zase výhoda.
Jsme oba introverti. Ani nevím, jestli mi bude moc lidí chybět. Nebo jestli mi vůbec budeš scházet ty. Bohužel. Není to jisté. Trávíme spolu kvalitní čas. Máme zajisté mnoho krásných vzpomínek. Ale pomůže to tomu, aby vzpomínka na tebe zůstala v mém srdci? Aby moje mysl řekla: Ano, určitě ti chybí. Neovlivníš to ty, naši spolužáci, rodina, nikdo. Jen a pouze já. Vlastně ani já to neovlivním. Můžeme jen potichu doufat.
PS: Poslední dobou se chováš trochu...jak to říct? Jinak, o dost jinak, než když jsme se poznali.
ČTEŠ
Chlapec se sedmikráskou
RomanceOn se shýbnul a utrhnul drobnou sedmikrásku. Tak nádherně bílou. Prohlížel si ji v ruce, točil s ní mezi prsty. Podíval se na dívku před sebou. Na dívku průměrnou jako ostatní, i tak tato měla v sobě cosi jedinečného, co ji dělalo originální... (DOK...
