Chlapec se sedmikráskou

3.

Taky je zajímavé se podívat, co se děje, když nejsou spolu na odpolední pauze. I přesto, že se toho moc neděje. Vážně. Nevěříte mi?

Začneme ránem. Všichni jdou do školy. I oni. Většinou se setkají před bránou školy. Když nikdo není poblíž, je to ta lepší varianta. Můžou se alespoň pozdravit, zamávat si, cokoliv. Ale když potkají ráno hodně lidí, nemá to cenu. Musí hrát onu komedii, že se neznají. Je to složitá role, to určitě. 

Dál pokračují do školy a na vyučování. To není o moc lepší než o pár hodin dříve. Sem tam se mihnou na chodbě. Jen kolem sebe projdou, jakoby se nic nedělo. Baví se se svými kamarády, radí spolužákům s úkoly. Vypadají v pořádku, i tak se vsadím, že v hloubi duše už sebou cukají, aby mohli tomu druhému zamávat. Nebo se na něj pousmát. Ale to nikdo neví. Jen a pouze oni dva. Je to takové až smutné. 

Oběd. To je ta jedna z lepších částí dne. Proč? Nikdo si jich moc nevšímá, všichni se těší na oběd nebo na pokecání s kamarády o těžkém učení. Ale prakticky nikdo v té ukrutně dlouhé frontě na výdej oběda se nezaměří na dva průměrné deváťáky, holku a kluka, co si povídají, potichu se smějí a snaží se být nenápadní. Samozřejmě se najdou výjimky. Většinou ani ti to nijak moc neřeší. Mají na práci důležitější věci. U stolu již s jídlem se ti dva schovají. Zpravidla sedí v té méně rušné části jídelny, kde je i klid a malá troška lidí. Lidí, co si jich nebudou všímat. Oni si budou moct povídat, bez zkoumavých pohledů spolužáků a nechtěných, případně urážlivých poznámek.

Cesta je vede dál. Nejdříve šatny. Tam si sotva prohodí slovo. A jsme zase před školou. Zde už skoro nikdo není, můžou se alespoň v klidu rozloučit, aniž by byli spatřeni školními drbnami. Pak se rozejdou, každý na opačnou stranu chodníku. Naposledy si kývnou na rozloučení a je konec. 

Toto se opakuje každý den, vyjma dní, kdy jsou odpolední pauzy. Stejná rutina, už pár měsíců. Dá se říct, že oba utíkají před pozorností. Již několikrát je zastihly věty typu: „Vy spolu chodíte?" „Jako dvojice by jste byli tak cute..." „A proč byste spolu nemohli chodit?" Taky utíkají před zrádnými úsměvy učitelek. Pro ně taky musí být hezký pohled, když se dva spolu až podezřele moc baví. Ale oni jsou silní, dokáží se s tím vyrovnat. Určitě to s nimi přeci nebude až tak špatné...

Nebo...snad ano?