Ráno jsem se probudila vedle Matyho. Ano, spali jsme v jedné posteli, ale nic nebylo. JSME JENOM KAMARÁDI! Pomalu jsem vstala, vzala mobil do ruky a zjistila, že je za 10 minut 8.
L: ,,Maty! Maty!" Zatřásla jsem s ním.
M: ,,Co je?"
L: ,,Je za deset osm. Vstávej! Musíme do školy!" Popadla jsem svůj batoh a zavřela jsem se v koupelně. Rychle jsem že sebe schodila pyžamo a navlíkla na sebe, co jsem našla v batohu. Vyčistil jsem si rychle zuby a zapletla si cop. Když jsem vyšla z koupelny, Maty už na mě čekal u dveří. Obuli jsme se a rychle běželi do školy. Bohužel jsme to stihli až pět minut po zvonění, takže jsme se museli učitelce omlouvat. Když jsem se konečně posadila do lavice, Mery okamžitě spustila.
Me: ,,Kde jste byli?!"
L: ,,Zaspali jsme, no."
Me: ,,Jo, takže ono něco bylo?"
L: ,,Ne, ježiši!🤦♀️Normálně jsme se dívali dlouho do noci na film, no. Nic neobvyklého.🤷♀️"
Me: ,,To jako vážně nic nebylo? Vážně jste se koukali na film? Ach jo.🤦♀️"
L: ,,Vážně ne! Prostě jsme se jenom dívali na film. Nechápu, proč za tím hledáš něco, co není."
Chvíli ticho.
L: ,,I když vlastně, jeden trapas by tu byl."
Me: ,,Povídej!"
L: ,,Normálně jsem se sprchovala a pak zjistila, že jsem si pyžamo nechala u Matyho v pokoji..."
Me: ,,Takže ti ho Maty donesl a ty jsi před ním stála nahá."
L: ,,Skoro. Měla jsem na sobě ručník..."
U(čitelka): ,,Černá, Krutinová, neruším vás?"
L: ,,Omlouváme se."
U: ,,Tak nám pojď Lucie ukázat, jak spočítáš tento příklad."
Podívala jsem se na Mery vražedným pohledem a šla k tabuli.
Je večer a já ležím v posteli. Už dávno bych měla spát, ale nemohu usnout. Musím pořád myslet na Matyho. Začínám si uvědomovat, že ho opravdu asi miluju.
Přesuneme se o pár týdnů do předu. Dlouho jsem si to nedokázala přiznat, ale asi Matyho opravdu miluju. Snažila jsem se mu to několikrát naznačit, dokonce i říct, vždycky nás ale něco, nebo někdo přerušil. Je velká přestávka. Já stojím u dveří třídy a Maty si povídá s Prokopem.
L: ,,Maty, můžeš na chvíli?"
M: ,,Jo, jasně."
Já se nejistě podívám na Mery a ona mi naznačí, že mi drží palce. Pak se nenápadně vykradu ze třídy a sednu si na lavičku na chodbě. Jsem celkem nervózní. Maty po chvíli přijde a posadí se vedle mě.
L: ,,Víš Maty, já...chci ti to říct dlouho. Slib mi prosím, že ať ti řeknu cokoliv a dopadne to jakkoliv tak se na našem přátelství nic nezmění..."
M: ,,Slibuju."
L: ,,Já...ani nevím jak, ale...zamilovala jsem se do tebe." Podívala jsem se na něj se skleněnýma očima. Už už chtěl něco říct, když se ve dveřích třídy objevil Prokop a další.
Pr: ,,Maty! Pojď!"
M: ,,Promiň." Podívala se na mě a zmizel ve třídě.
Já jsem si lehla na lavičku a koukala do stropu. Po chvíli přišla Mery.
Me: ,,Luci, jsi v pohodě?"
L: ,,Jo." Řekla jsem sklesle.
Me: ,,Víš, měly by jsme jít do třídy, teď píšeme ten test z biologie. Pojď, půjdeme se na to ještě podívat." Odešli jsme do třídy. Zazvonilo a já před sebou měla test. Nemohla jsem se vůbec soustředit. Musela jsem myslet na Matyho, a na to, co to vlastně znamenalo. Nakonec jsem se trochu vzpamatovala a na posledni chvíli jsem test vyplnila. Po odevzdání jsme měli volnou hodinu. Zbytek hodiny jsem přemýšlela. Nad tím vším co se stalo. Co když mi Maty nikdy neodpoví? Nebo snad "promiň" byla jeho odpověď?
