Hodiny ubítaly a Matym jsme na sebe nemluvili. Ani dokonce, když jsme měli skupinovou práci. Prostě se stalo přesně to, co jsem předpokládala. Naše přátelství je v háji. Můžu za to ale já. Neměla jsem mu to říkat. Po obědě máme odpoledku. Ale jenom naše půlka. Maty je ve druhé. Máme výtvarku. Dvouhodinovku. Když jsme se s Mery najedly, vydaly jsme se do učebny a okamžitě začaly pracovat na svých výtvorech. Neměla jsem na to vůbec náladu. Pořád jsem musela na Matyho myslet. Ke konci první hodiny jsem seděla na místě a něco patlala pomocí šťetce a barev na papír. Když za mnou přišla Mery. Měla celé ruce od barev.
Me: ,,Luci, nedošla by jsi mi do šaten pro pití?"
L: ,,Jasně." Šla jsem tedy za učitelkou, která to dovolila. A pak už jsem kráčela po škole, po schodech až do přízemí, kde máme šatny. Cestou jsem šla kolem hlavních vchodových dveřích. Byly skleňené a bylo přes ně všechno vidět. Pak jsem krz ně uviděla Matyho. Nedalo mi to. Měli bychom si to vyříkat. Otevřela jsem tedy dveře. Stál tam přede mnou s velkou kyticí v ruce.
L: ,,Co tady děláš?"
M: ,,Já...přišel jsem za tebou. Chtěl jsem ti vysvětlit ten dnešek, proč jsem se takhle choval a tak."
Pokynula jsem hlavou, aby mluvil.
M: ,,Víš, to co si mi řekla, mě v celku zarazilo. Nečekal jsem nic takového. Potřeboval jsem si to rozmyslel. Mít v tom jasno. A vlastně, když se že třídy vynořili kluci, abych za nimi šel, trochu se mi ulevilo, usnadnili mi to. Proto jsem se ti pouze "omluvil". Ta je pro tebe." Podal mi kytku a já si ji od něj ráda vzala. Bála jsem se trochu co odpoví, ale chtěla jsem to už vědět. Bez zbytečných otázek a odpovědí. Jako když sloupáváte náplast.
L: ,,A, teď už máš jasno?" Zeptala jsem se opatrně a přivonila si ke květině.
M: ,,Mám." Naklonil se ke mě a políbil mě. Bylo to tak krásný. Konečně jsem dostala svou odpověď. Odtrhl se oně mě.
M: ,,Miluju tě."
L: ,,Já tebe taky." Usmáli jsme se na sebe a znovu se políbili.
L: ,,Musím jít. Mery mě poslala pro pití."
M: ,,Já vím." Zasmál se.
L: ,,Počkej, Takže ona mě sem poslala kvůli tobě? To je intrikánka." Zasmáli jsem se oba.
M: ,,Budu na tebe čekat před školou, jo?"
L: ,,Dobře." Naposledy jsme se políbili a já zmizela v prostorách školy. Šla jsem rychle do šatny pro to pití a pak už po schodech do učebny. Akorát zazvonilo na přestávku. Mery moc neřekla, jen mě vzala za ruku a táhla na záchody. Tak se Opřela o topení.
Me: ,,Tak co?"
L: ,,Ty jsi strašná intrikánka. Ale vlastně bych ti za to měla poděkovat."
Me: ,,A jak to tedy dopadlo?!"
L: ,,Jsme spolu." Usmála jsem se na ní. Mery nic neřekla a jen mě objala.
.
.
.
Dnes jsme s Matym spolu 10 let. Máme dvojčata Jasmínu a Matěje (5 let) a čekáme holčičku. Žijeme šťastně a vlastně nebýt Mery, tak jsme pořád nejlepší kamarádi a každý máme svou vlastní rodinu.
