ιи ωσяℓ∂ σf ѕυиfℓσωєяѕ |STEIN27|

02/ „odejdeme ze světa dospělých do světa slunečnic"

Probudí mě můj mobil, který zvoní na znamení, že někdo volá ‚kdo může takhle ráno otravovat, řeknu si pro sebe a vezmu mobil, který je položený na nočním stolku. Na displayi je velkým písmem napsáno Marek. Sakra já zapomněl, že dneska nahráváme... Chvíli jsem váhal jestli to mám vzít jelikož se mi fakt nechtělo. Po pár sekundách rozhodování jsem to nakonec vzal a zmáčkl tlačítko „příjmnout hovor".
„Čau Petře nezapoměl jsi že dneska nahraváme že ne?" tázal se mě Marin hned potom co jsem mu příjmul hovor
„Noo.. Ne" odpověděl jsem na jeho otázku i když pravda byla taková, že jsem zapomněl.
„No dobrá tak ať jsi o půl jedné ve studiu" hned co dopověděl típl to. Podíval jsem se na hodiny bylo přesně 12:20. Zase nestíhám. Šel jsem ke skříni s oblečením a vzal si první mikinu která mi přišla pod ruku a jeany. A rychlým krokem šel do studia
…
Odevřel jse dveře a vešel jsem dovnitř. všiml si Davida, který seděl u počítače a dívky, která seděla na gauči. Měla černé vlasy, které jej sahali po ramena a sivé zelené oči jež mi věnovali pohled a přitom se její rty sladce usmáli.
„Uuh kdo to ..." nestihl jsem dopovědět a Marin mi mezitím skočil do řeči.
„Petře zohle je moje nevlastní sestra Rosē. Rosiē tohle je Petr" představil nás Marek.
Přišel jsem k ní „jsem Petr" vypadlo ze mě a podal jí ruku "Rosē" řekla a ruku příjmula.
„Petře jdu nahrát svojí část pak běž nahrát tu svojí" s těmihle slovy odešel do místnosti s akustickými pěnami a mikrofonem. Já si sedl na proti Rosē.

R O S Ē ' S  POV.
Seděla jsem na gauči a byla na mobilu když v tom vešel dovnitř ten kluk o kterém mi říkal Marin, že přijde.
Měl špinavě blonďaté vlasy, čiré modré oči, stříbrný kroužek v nose a několik tetování.
"Uuh kdo to..." hned co mě uviděl se chtěl zeptat kdo jsem, ale Marin ho přerušil.
„Petře tohle je moje nevlastní sestra Rosē. Rosiē tohle je Petr." hned co tohle dořekl tak kluk jménem Petr přišel ke mně "jsem Petr" a podal mi ruku "Rosē" dopověděla jsem a ruku přijmula. Petr mi pustil ruku a šel si sednout na proti mě a já se dál věnovala mobilu nebo spíš psaní si s mojí nejlepší kamarádkou Klárou.
Po chvilce šel už nahrávat Petr a ke mně přišel Marin a sedl si vedle mě.
„Tak co líbí se ti Petr?" tázal se mě zvídavě Marin
nechápavě jsem se na něj podívala „ne? Známe se pár minut a ty se mě ptáš na takový kraviny" odpověděla jsem mu upřímně nevím proč se ptá na taký kraviny, ale to by nebyl on.
na tohle mi už neodpověděl a já si dál psala s Klárou, která se mě ptala jestli s ní teď nepůjdu ven odpověděla jsem, že ano.
„už půjdu. Čau" řekla jsem Marinovi a zvedala se z gauče k odchodu.
„Čau" odpověděl a já odešla. Měli jsme sraz u autobusové zastávky kde měla Klára přijet jelikož bydlí odemě dál.
…
„ahoj Rosiē" vykřikla na mě Klára když vystoupila z autobusu a hned se ke mně rozběhla a obejmula mě.
„Ahoj" odpověděla jsem jí v objetí.
pak jsme se procházeli po Brně. Klára po třech hodinách musela odejít a já pořád byla venku.

P E T R ' S  POV.
Nahrál jsem svou část tracku a vyšel z malé místnosti kde se nahrává.
Podíval jsem se na gauč kde před několika minutami seděla Rosē. Už tam nebyla. Byla pryč.
„Hledáš Rosē?" zeptal se smíchem Marin. Neodpověděl jsem.
„Jestli jo odešla" znovu promluvil jen jsem pokrčil rameny.
a šest hodin jsem strávil ve studiu.
„už asi půjdu" promluvil jsem ve chvíli když bylo hrobové ticho a vyšel ven ze studia. Procházel jsem se a doufac, že Rosē někdy někde potkám i když má to vůbec smysl hledat někoho koho jsem viděl poprvý v životě? Tahle otázka mi v hlavě kolovala pár minut. neznal jsem odpověď  a pořád jsem někam šel. Najednou jsem do někoho narazil
„Můžeš se sakra dívat..." při téhle větě co mi vyzněla z úst jsem zvíšil hlas a podíval se na dotyčného ihned jsem ztichl. Byla to ona.
„Pro-promiň nedívala jsem se na cestu" začla se hned omlouvat.
„Ne, spíš já bych se měl omluvit. Nedíval jsem se kam jdu" omluvil jsem se jí já a díval se do jejich zelených očí.
„Co tady děláš tak sama a nezůstala jsi s náma?" zeptal jsem se po chvilce
„byla jsem s kamoškou venku, ale už musela odejít" odpověděla mi
„Nechceš se projít" odmlčel jsem
„Se mnou?" dopověděl jsem a zabořil svůj pohled do země a myslel si že odmítne
„Klidně" odpověděla mi a pousmála se
„fajn.. pojď něco ti ukážu" nestihla nic říct a v ten okamžik jsem jí chytl za ruku a šel s ní na moje oblíbené místo.
…
Došli jsme k lesu, který byl před tím místem. Rosē se zastavila a lustila mojí ruku.
„proč mě vedeš do lesa?" zeptala se a pořád se nehla
„Pojď, odejdeme ze světa dospělých do světa slunečnic" ztrácel se mi hlas a znovu jsem jí chopil za ruku a šel přes les. Došli jsme tam. Došli jme na menší skálu od kuď byl výhled na obrovská slunečnicová pole se západem slunce.
„Líbí?" zeptal jsem se jí mezitím co ona se rozhlížela okolo
„Moc" odpověděla a zase se sladce usmála.
Sedli jsme si na okraj 'skále', pozorovali to všechno okolo a povídali si...

🌻🌻🌻🌻🌻❕CHYBY❕🌻🌻🌻🌻🌻

tohle je další část příběhu.
snad se líbí🌻🖤
/927 slov/

posílám lásku💞