Náhoda? Nebo nevydařený vtip?

4. Ranní trable alias vražda budíku

(pohled Jessicy)

Druhý den ráno jsem se vzbudila na otravný zvuk vycházející z mého budíku. Vyhrabala jsem se ze sametově modré přikrývky a chtěla jsem vypnout budík, ale předběhla mě Melody, která po něm hodila polštář. Budík spadl ze stolku a s rámusem dopadl na zem. Otevřely se dveře koupelny a z nich vykoukla Dominique.

,,Co je to tady za hluk?" zeptala se Domi, která už byla oblečená ve školní uniformě.

,,Ale nic jen mi tu někdo sejmul budík." řekla jsem pobaveně a podívala se na Mel. Ta na mě vyplázla jazyk a zakryla si svou hlavu přikrývkou. 

Domi na ni vrhla nevěřícný pohled a zapadla zpátky do koupelny se slovy ,,Jestli nebudeš na nohou, až se vrátím z koupelny, tak tě z ní sama dostanu."

,,Klidně ti pomůžu." řekla Kristy pobaveně a šla se převléct.

,,Já taky." přidala jsem se a mrkla na holky.

Melody zabručela, ale stále byla zahrabaná pod peřinou.

Já jsem se zatím vydala ke své komodě a snažila jsem se najít uniformu. Po zdlouhavých minutách jsem ji konečně našla.  Začala jsem se oblékat, ale když měla přijít na řadu kravata, Dominique vyšla z koupelny. Když viděla Melody stále v posteli, povzdychla si a kývla na mě a Kris. 

Odložila jsem zatím kravatu na stůl a šla za Dominique. Přidala se k nám i Kristy. Domi vytáhla z kapsy hůlku a namířila ji na Mel.

,,Aquamenti!" řekla dramaticky Domi.

Z hůlky vystříkl proud vody a zasáhl cíl. S výkřikem se Melody, která byla stále zabalená v teď už mokré přikrývce, překulila a spadla na zem. Začaly jsme se smát.

,,Říkala jsem ti to." pronesla s vítězným usměvem Domi.

Kristy se snažila pomoct Melody na nohy, ale sama kvůli vodě na zemi uklouzla a spadla na Melody. Teď už jsme se dusily smíchy. Melody se po chvíli konečně postavila na nohy. Měla na tváři nasupený výraz, ale ten po chvíli zmizel a vystřídal ho smích. 

Po pár minutách jsme se všechny uklidnily a začaly se chystat. Už teď jsme zmeškaly snídani, takže jsme se rozhodly, že jídlo pořešíme později. Z koleje jsme rychle běžely. Při běhu jsem si zavazovala kravatu a Melody si splétala cop, protože měla stále vlhké vlasy. Byla jsem hluboce zabraná do zavazovaní kravaty, tak jsem si nevšimla, že holky zastavily. Málem jsem spadla ze schodů, kdyby mě Kristy nezachytila za ruku.

,,Děkuju." poděkovala jsem Kristy a otočila jsem se na holky ,,Co se děje? Proč jsme zastavily?" zeptala jsem se zmateně. 

,,Teď mi vlastně došlo, že nemáme rozvrhy." řekla Domi ,,Rozdávají se první den na snídani, ale tu jsme propásly." podívala se na nás zděšeně. 

,,Co teď budeme dělat?" zeptala se Kris.

,,Možná bychom mohly někoho potkat na chodbě." napadlo mě.

Kris se zamyslela ,,No nic jiného nám asi nezbývá."

,,Tak pojďme a doufejme, že někoho potkáme." řekla zoufale Domi.

Rozběhly jsme se zase po dlouhých schodech dolů. Po tom co jsme seběhly schody, jsme se zastavily na rohu jedné z chodeb. 

,,Chvíli pauzu." řekla udýchaně Melody.

Neochotně jsem se zastavila ,,Vážně? Po pár schodech už nemůžeš?"

Melody to ignorovala a snažila se zklidnit svůj dech.

Po asi minutě jsem se zeptala ,,Můžeme už jít?" a otočila jsem se na podpatku. Zahnula jsem za roh a do něčeho narazila a spadla. Když jsem se rozkoukala, všimla jsem si, že jsem narazila do někoho...

✧･ﾟ: *✧･ﾟ:*✧･ﾟ: *✧･ﾟ:*✧･ﾟ: *✧･ﾟ:*✧･ﾟ

Zdravíme! Po hodně dlouhé době je tady nová kapitola. Opět se omlouváme, že tak dlouho žádná kapitola nevyšla. Doufáme, že se líbí a že nadále budete číst náš příběh. Budeme rády za jakoukoliv vaši podporuju.

Delphini a Theresa ♡