Patetický | TsukkiYama [YAOI]

2. Část | To bude sbohem?

Yamaguchi se dnes probudil dříve než obvykle. '5:47. Achjo.' řekl si pro sebe po zkontrolování času na displeji svého telefonu. Byl pomalu konec listopadu, venku se ochlazovalo a blížily se Vánoce. Celý tým Karasuna už se nemohl dočkat, až pojedou na Jarní turnaje. Po tom, co porazili Shiratorizawu, výrazně zesílili. Yamaguchi tomu podle Sugawary dost pomohl. To on přemluvil Tsukishimu, aby začal více trénovat. Na nedávném tréninkovém kempu tak učinil a zlepšil své bloky díky kapitánovi a 'esu' Nekomy, Kuroovi a Levovi a také díky kapitánovi a nahrávačovi Fukurodani Bokutovi a Akaashimu.

Po dalších třech minutách v posteli se Yamaguchi konečně zvedl a šel si do kuchyně připravit svačinu.

Jeho máma už dávno nebyla doma. Pracovala totiž na poště, ke které jezdila autobusem, nebyla zrovna nejblíž... Tadashiho táta byl totiž po smrti, když Yamaguchimu byly 3 roky, zemřel při autonehodě, kvůli tomu si jeho máma nechtěla pořídit auto a bála se řízení. Jelikož práce na poště zase tak dobře nevynáší, snažil se Yamaguchi své máme co nejvíce pomáhat. Například úklidem domu nebo nákupem.

V 6:35 se každý den scházel s Tsukishimou na rohu jedné ulice, nebydleli od sebe zase tak daleko, ale nebylo to bylo zase nějak extra blízko. Scházeli se takhle brzo kvůli rannímu tréninku, jako vždy tam ale byl první Hinata, který soutěžil s Kageyamou, o 'titul prvního místa'. Tsukki to nazýval směšné, dětinské až trapné.

Yamaguchi se oblékl do prostého bílého trika a na to přehodil klubovou bundu Karasuna, vzal si černé tepláky a do své tašky přes rameno hodil školní uniformu a svačinu. Radši si vzal ještě svou šálu kvůli zimě a vyrazil.

Po zamknutí dveří a po kontrole, že má v kapse telefon s úsměvem a mírným krokem vyšel na roh uličky, kde na něj už Tsukki čekal.

"Jdeš pozdě o 2 minuty." řekl Tsukki otráveně.

"Promiň, Tsukki! Zítra tu budu včas, slibuju." Yamaguchi vypadal tak šťastně, když Tsukishimu uviděl. Časy přestávky trávil s ním, polovinu volného času trávil s ním, vlastně se s ním snažil trávit čas co nejvíce. Tsukki se změnil, každý se mění. Kei a Tadashi spolu byli vždy 24/7, poslední dobou tomu tak není...

"Zítra je sobota, Yamaguchi." nasadil si svá sluchátka a z kapsy si vzal telefon, aby si mohl vybrat písničku.

"Um- a n-nechtěl bys zítra někam zajít Třeba na hranolky?" Yamaguchi hranolky doslova zbožňoval, přesně jako Tsukkiho. Vlastně mu ho i připomínaly. "Koupím ti jahodový dort." usmál se.

"Hm? Ne, díky." bez zaváhání odmítl. Vybral si písničku a vyšel mírným krokem.

"D-dobře..." řekl Yamaguchi trochu zklamaně, když si všiml, že Tsukki už šel, doběhl ho. "Když myslíš, Tsukki." objevil se mu zase úsměv na tváři.

"Z toho testu, co jsme včera psali mám 98 bodů ze sta, díky za pomoc s učením, Tsukki." Yamaguchi věděl, že ho Tsukishima neslyší, ale chtěl, aby si víc povídali, jako to měli v dětství. Chtěl víc než být nejlepší přátelé.

Takhle to nějakou dobu pokračovalo. Yamaguchi mluvil, Tsukishima nic neslyšel a oba šli ke škole. Kei si už sundal sluchátka, když byli u tělocvičny, kde na zemi ležel udýchaný Hinata a vedle něho klečel taky zadýchaný Kageyama. Bez pochyb zase závodili.

"V-vyhrál jsem, Boke." řekl černovlasý nahrávač zadýchaně snažící se vstát, však marně.

"Byla to remíza, Bakageyamo." Hinata se jen jako vždy radostně usmál, vyskočil na nohy a zamával přicházejícímu Tsukishimovi a Yamaguchimu. Tadashi mu i dokonce zamával nazpátek.