Nedokonaná práce

Noční Můra

Z pohledu Stilese

Záhadný modrý záblesk světla ozářil místo, na kterém jsem stál. Hned nato však zmizel a já se ocitl v naprosté temnotě. Zrychleně jsem dýchal, jako by mě někdo honil. Nevěděl jsem, jak jsem se sem dostal, ale.. S jistotou jsem dokázal říct, že jsem v lese. To by moc nevadilo, kdybych nebyl na Tom místě. Otočil jsem se a chtěl utíkat pryč. Přímo přede mnou se však objevila nějaká žena v bílém a něco strašně rychle říkala. Její rty se pohybovaly, z jejích úst však nevycházel žádný zvuk.
„Já ti nerozumím..“ Vrtěl jsem hlavou. „Já ti nerozumím..“
Vhrkly mi slzy do očí. Začal jsem pomalu couvat. Do něčeho jsem narazil. Prudce jsem se otočil. Byl to ten prokletý pařez. Znovu. Otočil jsem se zpět. Žena byla pryč. Cítil jsem však, jako by mi něco teklo po ruce. Zrychleně jsem dýchal. Měl jsem strach.
„Tohle není skutečné..“ Šeptal jsem.
Za mnou se ozval děsivý zvuk, jako by se tam někdo houpal na oprátce.
„Není to skutečné..“ Mumlal jsem.
Zdálky se ozval krkavec. Můj pohled pomalu sklouzl dolů. V ruce jsem držel zvláštní nůž, pravděpodobně obětní. Byl napůl zrezivělý a celý od krve. Stejně, jako moje ruka. Krev z něj dopadla na nějaké kořeny.
Zavřel jsem oči a modlil se ke všem svatým, aby to byla jen noční můra. Už předtím jsem se však pokoušel probudit. Štípnutí bolelo. Nebyl to sen. Byla to skutečnost. Znovu se ozval zvuk zatíženého provazu. Pomalu jsem se otočil.
Přímo přede mnou byl obří pařez Nemetonu pokrytý mnoha mrtvými těly. A přímo nad ním se houpali dva oběšenci, ze kterých krkavci rvali maso.
Je to tvoje vina.. Ozval se záhadný děsivý šepot, jakoby odnikud.
To ty jsi to začal. Zapoměl jsi už snad? Duše Nemetonu...
„Já nejsem Duše Nemetonu!“ Zakřičel jsem tak hlasitě, až jsem ochraptěl.
Přímo na mě letěla černá kosa a já věděl, že se nemám jak vyhnout. Tohle byl můj konec...
Zazvonil budík a já se prudce vymrštil do sedu. Po zádech mi tekl studený pot.
„Byl to jen sen..?“ Zašeptal jsem.
Chytil jsem se za hlavu a zhluboka dýchal. Co to bylo? Nikdy se mi nic takového nestalo. Ta žena.. Kdo byla? Proč říkala, že za to můžu? Za co vlastně? Co je Duše Nemetonu? Ten strom má duši? Jakou to má spojitost se mnou? Co to bylo za nůž?
Měl jsem spoustu otázek a chtěl jsem odpovědi. Vstal jsem a chtěl se jít převléknout. Stále jsem si mumlal, že to byl jen sen. Na cestě ke skříni jsem však o něco zakopl. Sehnul jsem se a vzal to do ruky. Byl to nějaký provaz, který vedl pod uvolněné prkno v podlaze. Zamračil jsem se a začal tahat provaz k sobě. Byl celkem dlouhý. Najednou se však zasekl. Potáhl jsem tedy silněji a vyrval ho ven. Vtom okamžiku mi naskočila husí kůže. Ten provaz totiž končil zaprášenou oprátkou...