Z pohledu Stilese
Ocitl jsem se někde uprostřed lesa. Neměl jsem absolutně tušení, kde to jsem.
Tam, kde to celé začalo..
Ozval se vzduchem zvláštní hlas. To, co se stalo u školy.. Jako bych to udělal já a zároveň ne. Co se dělo?
Chceš poznání? Dáme ti ho..
Najednou se zvedl velký vítr. Tak silný, že v něm stromy naříkaly. Tak silný, že mě donutil se otočit. A tam, přímo přede mnou, byl obří suchý pařez.
„Nemeton.“ Zašeptal jsem.
Moje srdce se divoce rozbušilo. Jako by chtělo vyskočit z mého těla a přitisknout se k pařezu.
Dotkni se ho.. Svých vzpomínek... Svého života.. Svého dědictví.. Ozývalo se mi v hlavě.
Bál jsem se. Bál jsem se neznámého. Můj instinkt na mě křičel, že je to příliš nebezpečné a že bych měl utéct. Něco uvnitř mě, ale toužilo se stromu dotknout. Bylo to, jako bych měl v sobě druhé já.
Moje ruka se zastavila těsně nad dřevem. To, co se stalo před školou, mělo to s tím něco společného?
„Kdo vlastně jsem?“ Zašeptal jsem.
Váhal jsem. Pomalu jsem začal ruku stahovat zpátky. Nehodlal jsem to udělat.
Zvedl se ohromný vítr, zahřmělo a zablesklo se.
V tom okamžiku přímo ze středu pařezu vyrazily obrovskou rychlostí nové větve, obtočily se kolem mé ruky a stáhly ji dolů na pařez. V tom samém okamžiku se na mě zadívaly zářivě zelené oči neznáme postavy.
Ta postava byla stejně vysoká jako já. Její oči byly hluboké. Plné bolesti, dávných vědomostí, které byly zakázané. Se slabou jiskřičkou života. Byla jako stín.
A ten stín se najednou děsivě pousmál. V tom okamžiku mi naskočila husí kůže. Já tu osobu znal. A ona znala mě.
„Je čas. Musíš začít znovu. Hm.. Vlastně.. Já musím začít znovu. Byl jsem mimo moc dlouho. Je načase dokončit, co jsme začali..“ Řekla ta osoba.
Osoba? Vypadalo to, jako já. Mělo to stejný hlas, jako já. Bylo to, ale silnější. Děsivé. Vyzařovala z toho nadpřirozená energie silnější, než s jakou jsem se kdy setkal. Štípl jsem se do nohy. Nebylo to možné. Musela to být noční můra.
Díval jsem se sám na sebe. Bylo to, jako bych pozoroval odraz v zrcadle, které neexistovalo.
V tom okamžiku mi začaly ty hlasy dávat smysl. Věděl jsem, na co se dívám.
„Není pochyb. Vím, co jsi..“ Řekl jsem.
„Já jsem ty.“ Ozvala se ta bytost přede mnou.
„Ne.“ Vrtěl jsem hlavou. „Ty jsi pomstychtivý duch. Duše, co má spát. Duše Nemetonu...“
ČTEŠ
Nedokonaná práce
Hayran KurguStiles má záhadné noční můry, ve kterých vidí stále dokola sám sebe s krvavým obětním nožem. Do Beacon Hills přichází čím dál víc nadpřirozených bytostí a Scottova smečka netuší, co má dělat. Deaton se snaží najít něco v legendách, jelikož si myslí...
