Lovci Tajemství

2

„Riley, proč jsi oblečená jako poťouchlý černý pytel?“ utrousila Cassie, když jsem šla cestou ke dveřím.
Věnovala jsem ji nesouhlasný pohled. „Copak jsi v životě neslyšela o teplákové soupravě?“ a ukázala na svůj outfit, který se skládal z černé mikiny s kapucí, černých tepláků a čelenky z taktéž barvy. Byla to moje maskovací výstroj.
„Jasně, že slyšela. Nejsem blbá," odvětila se sklepticky.
Zavázala jsem si tkaničky a přetáhla si kapuci přes hlavu.
„Vypadáš strašně,“ nezapomněla mi připomenout, když jsem vyšla ze dveří.
Cassie byla, tak hrozně otravná. Někdy jsem si přála, hodit ji do krabičky a poslat ji jako předvánoční dárek Santa Clausovi na Severní pól. Mohla by tam pracovat se všemi skřítky jako otrok a konečně jednou za svůj život vykonat dobrou věc.
Dost už o Cassie. Dneska byl den D, kdy jsem se měla dozvědět proč a kdo mi tu falešnou pozvánku do TBL poslal. Nemohla jsem se dočkat až to zjistím. Těšila jsem se na to celý týden. Vlastně jsem ani neměla, co jiného dělat za ten týden než těšit se.
Už jsem si, ale docela zvykala na nový osamělý způsob života ve škole. Měla jsem na mobilu stažených osm knih, takže vždycky když byla přestávka nebo volná hodina, sedla jsem si na zadek a četla. Byla jsem na sebe docela pyšná, za ten týden a půl jsem přečetla více, než za celý minulý rok.
Knihy nebyly zas tak moc nudné, jak se o nich říkalo.

U fontány nikdo moc podezřelý nebyl. Stál tam starší muž krmícího holuba, malá holčička, která si hrála s vodou z kašny, což bych ji moc nedoporučovala, jelikož nikdy nevíš kdo v té kašně, co dělal. Pak tam byl otec s kočárkem a miminkem v ruce a nakonec tři osoby v mém věku, co spolu o něčem diskutovali.
Zaostřila jsem na ně. Nevypadali jako lidé, kteří by mě chtěli zmlátit nebo, kteří by si mě vůbec si povšimnuli.
Odhodlala jsem se k ním přiblížit. Špehovala jsem je z druhé strany kašny, abych se přesvědčila jestli mají s tim emailem něco společného.
Zblízka mi připadali mi trochu povědomí. Ta jejich skupinka se skládala z jednoho černovlasého kluka, který by evidentně hodně zabraný do sportu, bruneta, který byl na první pohled hubenější, než ten první kluk a štíhlé dívky s červenými vlasy.
Ale ne!
Proč je ta pitomá Angela všude?!
Ruka mi uklouzla po kašně. Nahlas jsem zajikla a přitom ucítila nepříjemný pocit. Hlasitě to šplouchlo, když se celá délka mé paže namočila ve vodě z fontány.
Fuj!
Setkala jsem se pohledem s tím hnědovlasým chlapcem, který jim pak udiveně sjel na mou ruku ponořenou v té odporné vodě. Byla jsem prozrazená.
Rychle jsem ruku z vody vytáhla a připravila se na útěk.
„Počkej,“ uslyšela jsem klidný hlas a ucítila tíhu na ramenou. Byla to ruka toho hnědovlasého kluka.
Jak se tu vůbec tak rychle dostal?
Možná jsem nebyla, tak rychlá, jak jsem si myslela. Nebo jsem jen možná pět minut panikařila na místě jako vždycky.
„Nemlaťte mě prosím!“ žádala jsem vyděšeně.
Nastalo ticho pro podivné pohledy na mou maličkost.
Hloupá Riley, hloupá.
Najednou ten černovlasý kluk propukl v smích a ostatní to zopakovali po něm.
Dokonce i pitomá zrzavá Angela se zachichotala.
Okamžitě jsem se cítila ještě trapněji.
„Prý zmlátit tě,“ smál se černovlasý chlapec. Byl docela hezký.
„Tak jo, toho smíchu by stačilo,“ přerušila jsem je po pár minutách, když mě to už začalo štvát.
Zas tak vtipné to nebylo.
Zrzka se vzpamatovala první, asi ji konečně došlo, že mě nemá ráda a, proto se nemůže smát mým vtipům. „Jak se jmenuješ?" řekla svým obvyklým znechuceným hlasem.
Nemá náhodou ona elbolu třetího stupně? (Je to vymyšlená nemoc, takže předpokládám, že to zahrnuje i ztrátu paměti.) Představovala jsem se jí už dvakrát a ona pořád neví?
Zopakovala jsem tedy své jméno po třetí.
„Nikdy jsem ji ještě neviděla, takže nebude z naší školy,“ oznámila Angela klukům, jako kdybych tam nestála.
Cítila jsem se docela nervózně, protože si mě oba kluci prohlíželi. Nebyla jsem nevózní, protože v jejích pohledu byl chtíč nebo taková nějaká blbost. Jen to byla docela velká změna po dvou týdnech.
„Vlastně jsme se potkali už dvakrát,“ podotkla jsem Angele.
Vůbec moje slova nezaregistrovala.
Obličej černovlasého kluka se najednou rozzářil „Já ji znám!“
Vážně?
„To je ta kočka, která přišla pozdě hned na první hodinu chemie,“ zatvářil se pyšně.
Přišla jsem pozdě, pouze kvůli tomu, že mi někdo dál děsnou ukázku školy, která obsahovala jen cestu z haly do školního bufetu, kde na ní čekali její kámošky. Nepůjdu vyjmenovat kdo to byl, ale její jméno začínalo na An a končilo na Gela.
Brunet se na mě pobaveně usmíval s jedným koutkem nadzvednutým. Měl zvláštní úsměv. „Už si na ni taky vzpomínám,“ povídá.
„Já teda ne,“ nakrčila nos Angela.
Neměla jsem ponětí, co bych měla říct v téhle situaci. Jediné, co jsem teď chtěla je jít domu, i přes ten strach z mé mladší sestry, která mě možná bude nutit, se dělit o mojí sbírku laků na nehty.
Brunet se ke mě přiblížil a natáhl ruku „Ahoj, já jsem Seven,“ Jeho dlaň byla pootevřená.
Co to jsou za zvyky v téhle škole? To je jako normální si potřást rukou se spolužákem? My jsme si teda v minulé škole ruce nepodávali. Možná je tahle škola více kultivovaná.
Mám mu ji taky podat?
Natáhla jsem ruku jeho směrem a pak jim omylem cukla, takže jsem svou ruku stáhla neohrabaně zpět do kapsy.
Černovlasý kluk se hlučně rozesmál „Co to sakra bylo Sevene? Tos ji sis s ní vážně chtěl potřást rukou?“ Nemohla jsem jinak než souhlasit s černovlasým klukem.
Co to sakra bylo Sevene?
Seven se jen omluvně usmál a pokrčil rameny.
”Mimochodem já jsem Dylan Rowan, ale můžeš mě znát pod přezdívky Sex bůh, Můj Spasitel Panenství nebo počkej si na to... Člověk, o Kterém Se Všem Ženám a Dívkám Zdají Mokré Sny,“ mrknul na mě černovlasý kluk a upřeně se na mě zadíval. Myslel si snad, že ho náhle poznám a skočím mu do náruče?
„Nebo ho možná znáš pod přezdívkou, počkej si na to... Šílený Moula s Obřím Egem.“ dodal se stejným tónem Seven. Dylan předstíral, že se ho to dotklo.
Nemohla jsem si pomoct a trochu se zahihňala. Bylo to docela fajn být jednou za čas s lidmi mého věku.
„Přestaňte se s ní sbližovat! Vždyť ani nevíte jestli vůbec patří k naší věci,“ sykla na ně Angela rádoby nehlasitě.
V mozku se mi zakotvila obávaná myšlenka o jejích věci.
„Podle mě jo,“ řekl Seven bez upuštění očí ze mne. Pod jeho pohledem jsem se cítila divně.
„Pozvali tě administrátoři?“ zeptal se Dylan. Hned potom ho čekalo „Přestaň vše prozrazovat, ty packale!“ od Angely a dloubnutí loktem do paže od Seven.
Jeho otázka mě zaskočila. Tak to asi nebyl jen prank. Já se toho, ale zúčastnit nechtěla. Nechtěla jsem být zlá a šikanovat lidí. Proč to poslali zrovna mě?
Když jsem nyní nad tím přemýšlela, začalo mi něco připadat podezřelé. Oni totiž, taky nebyli lidé u kterých bych čekala, že jsou budoucí kyberšikanátoři. Kromě Angely, u té se to trochu dá akceptovat.
„Tak jsi pozvaná?“ zeptal se znovu Dylan a promnul si paži.
Musela jsem se uklidnit. „The Black List se mnou nemá nic společného,“ vydala jsem ze sebe přidušeně. Nejradši bych si za tu lež dala facku. Nebo radši dvě, pro jistotu. Nechápala jsem, jak můžu být tak blbá. Sama jsem se prozradila. Předtím se totiž o TBL ani nezmínili, takže teď bylo jasné, že něco o tom vím.
Vyměnili si pobavené pohledy „Tak proč tu jsi, když s tebou nemá TBL nic společného?“ otázal se brunet, i když bylo jasné, že si byl zcela vědom mého lhaní.
Rozhodla jsem se bojovat za mou přízeň na dobré straně do poslední... lži, co mě napadne. „Jsem tu, protože jsem chtěla hodit cent do kašny a něco si přát,“ zablekotala jsem první věc, co mě napadla. No a co, že jsem zněla jako malé děcko?
Dylan k tomu pověděl něco, co by se malému dítěti říkat nemělo. „Boží kluk, který se s tebou rád vyspí je tu. Už se nemusíš namáhat si ho přát,“ povídá velkoryse.
„Ten boží kluk jsem mimochodem já,“ upřesnil mi po kratším odmlku. Asi se bál, že jsem to nepostřehla.
Doufám, že jsem nebyla rudá. Na kecy tohohle typu jsem si nikdy moc nezvykla. O Dylanu Rowanovi jsem slyšela různé věci, ale jedná věc se vždy ztotožnila: Dylan by se vyspal s cokoli, co se hýbalo a vypadalo aspoň trochu atraktivně. Takže to, že mě balil nebylo zas tak moc lichotivé. A k tomu jsem nikdy nebyla druh holky, které takový typ přitahoval, dalo by se i říci, že mi to bylo dost nepříjemné.
Angela si hlasitě odfrkla.
On se jen drze usmál „Neboj, mých spemii zbude dost i na tebe.“
Teď jsem se už naprosto přesně věděla, že se má líčka zbarvili do barvy skoro zralých jahod.
Angela předstírala dávení „Tak to si radši nechám vypíchnout oko."
Ti dva se pak začalu dohadovat, takže jsem usoudila, že by bylo neslušné na ně zírat a odvrátila jsem oči. Neúmyslně jsem setkala s pohledem od Seven. Nejistě jsem mu dívala do jeho hnědých očí, které se barvili do zlaté a on nadzvedl jeden koutek. Jeho úsměv byl vlastně docela prima.