Nemohl tomu uvěřit. Přišlo to tak náhle a nečekaně. Přicupital tak nenápadně že normální člověk by se toho snad ani nevšiml. Klid. Už tři dny jsi užíval naprostého klidu. Opravdu neuvěřitelné. Jeho zranění se skoro ztratila a zanechala za sebou jen svědivé dojmy. Nerad to přiznával ale tuhle výhodu tý zelený louže miloval. Rozhlédl se po interiéru. Příjemně zařízený byt, až neobvykle uklizený na jeho poměry, ho pohodlně vtáhl do své uklidňující náruče. Alfréd by ho zabil kdyby viděl že měl nohy hozené na kuchyňském stole a ani se neobtěžoval si sundat jeho bojové boty. Při té myšlence mu na rtech přetančil úsměv. Výborně teď se tu ještě utopí v nostalgii. Jason si odfrkl. Zašátral ve své náprsní kapse kožené bundy a vytáhl poloprázdnou krabičku cigaret a škrtl zapalovačem. Po dlouhé době si mohl užít klidu a spoustu ale opravdu spoustu nikotinu. Bože kdyby jeho plíce uměly mluvit tak by dostal sprda jak malý děcko. Chystal se vzít si další potah z cigarety když se bytem rozezněl ten otravný zvuk. Klepání. Mohl si sundat zvonek ze dveří, mohl si před dveře dát rohožku s nápisem "Jděte pryč" ale ne pořád tady k Jasonově zlosti byli ti experti co se prostě neodnaučili klepat! Křečovitě sevřel cigaretu mezi prsty. Měl takový pocit že jí osobě na druhé straně dveří zarazí mezi oči. Hmm lákavá myšlenka. Vytáhl jednu z jeho pistolí sedící vždy na jeho pravém stehně a potichu došel ke dveřím. Prudce je rozrazil a namířil jí osobě přímo na obličej. Málem se zakuckal. Přímo před ním stála jeho zbraní jen lehce vyděšená dívka. Jak bylo to jméno? Carin? Ne. Ciry? ne rozhodně ne."Coro?!" Vyhrkl když si vzpoměl na jméno dívky které zachránil život a pak se svalil jako princezna." Ale stylová princezna" utěšovalo ho jeho podvědomí. "Tak co pustíš mě dovnitř nebo tu budeme jenom tak stát a zírat na sebe?" ušklíbla se jemně a účinně mu překazila tok jeho myšlenek o práci profesionální princezny. Notak přinesla jsem jídlo zamávala mu igelitovou taškou před očima. Jídlo. To osudové a klíčové slovo. Jason otevřel dveře dokořán a ustoupil dívce z cesty.
Dneska mi spadl kámen ze srdce(jo zatracený přijímačky😂) takže jsem ani neměla potřebu našeho miláčka moc trápit. Vlastně vůbec.
Tato kapitola je věnována těm kdo dnes dostali výsledky z přijímaček. A to že se třeba nepovedly vůbec nevadí. Všechny profese jsou krásné a řemeslo má dnes zlaté dno. No tak či tak to zapijeme. Dnešní kapitolu bych zakončila tím že věřím v to že Cermat jednou padne a všichni budeme svobodní❤
Jo a to že mi totálně jeblo s tím taky nic neuděláte😂
ČTEŠ
Díky
أدب الهواةAch ta karma která naše netopíří hrdiny( a antihrdiny )stále přivádí pod jednu střechu. Damian zuří a rozsévá sarkasmus . Tim se snaží být ten normální. Jason má ze všeho vyloženě prdel. A Dick se snaží přesvědčit sám sebe o tom, že on a jeho brat...
