Be Mine, My Lord//Sebaciel [CZ] DOKONČENO

III.

„Cieli, Cieli! Pojď tancovat!" přemlouval Ciela otravný blonďák. Tahal ho za ruku a snažil se ho přimět vstát ze židle.
„Já neumím tančit, pitomče." povzdychl si frustrovaně chlapec. 
„Umíííš," protáhl Alois. Modrovlásek nejenže tančit neuměl, absolutně nechápal proč by měl zrovna on tancovat s tím otravou a zásadní bod - on tam ani být nechtěl.
Sebastian se jen tiše chechtal poblíž těch dvou.
„Prosííím," majitel sídla už přímo kňučel.
„No tak fajn!" zavrčel šlechtic, zvedl se a nechal se odtáhnout na taneční parket. 

Tančili svým stylem. Házeli sebou ze strany na stranu. Ciel se nevědomky usmál a začal si tanec s tím blonďatým idiotem užívat. Bylo to úplně něco jiného než když tančil s jeho učitelkou nebo se Sebastianem, byli totiž o hodně vyšší než on. Teď když se odhodlal k tanci s Aloisem, který je přibližně stejně vysoký jako on, byla to vcelku zábava.

„Zkusíme to teď seri­ózně?" zeptal se se smíchem mladší z nich.
„Dobře, ale jseš holka." uchechtl se Trancy.

S menším nesouhlasem ze strany Phantomhiveského mladíka se chytli za ruce, Alois Cielovi položil druhou ruku na pas a naopak Ciel Aloisovi druhou ruku položil na rameno.
Začali tančit. Modrovlásek byl v tanci příšerný, takže vždy, když staršímu omylem dupl na nohu, pípl krátkou omluvu.

Sebastian je zamračeně sledoval. Chtěl k nim přijít a Trancyho od svého pána odstrčit, to ale nemohl. Bylo by velmi nezdvořilé, kdyby se z ničeho nic vrhl mezi šťastně tancující páry. A tak vyčkával.

Konečně skončila píseň a on se rozešel do davu, chlapci se mu ztratili z dohledu. Když je spatřil, tak okamžitě zastavil a ztuhl. Viděl toho spratka, jak tiskne rty na Cielovi, který se nějak nebránil. Spíše zaraženě stál a nic nedělal. Démon se tedy odhodlal zasáhnout a blonďáka odstrčil.
„Co si myslíš, že děláš?" zavrčel na něj Alois.
„Co si myslíte, že děláte Vy?" zamračil se, vzal modrovlasého hraběte do náruče a vydal se ven ze sídla Trancyů.
Odvedu tě od toho spratka, Cieli. slíbil si v duchu muž.

Až v kočáře posadil chlapce s pentagramem místo oka na sedačku a rozjeli se zpět domů. I když byl modrovlásek už vcelku vzpamatovaný, žádná slova celou dobu nepronesl. Jen tupě zíral na své boty a mnul si kraťasy mezi prsty. 

„Mladý pane," šeptl komorník. „jste rád, že Vás políbil?" otázal se šeptem. Šlechtic však zůstal nadále tichý a zíral na to samé místo.
„Konečně..." špitl. „konečně jsem si našel kamaráda...a on udělá tohle." řekl tiše, vypadajíc, že se za chvilku rozpláče.
„Pane," povzdychl si sluha.
„Já vím! Nikdy jsem ho neměl rád, nemám důvod zoufat nad tímhle, ale-" odmlčel se. Vyrušily ho Sebastianovo paže, které se ovinuly kolem jeho drobného těla. 

Ciela ovinul pocit bezpečí a objetí tmavovláskovi oplatil. Ten pocit který cítil kdykoliv byl se Sebastianem je nepopsatelně nádherný. Vždy ztratí slov, ví jen, že chce mít démona co nejblíže u sebe. Touží po jeho obraně. Chce, aby ho nikdy neopustil.

„Buďte mým, můj pane." 

- 471 slov, mr. michaelis