Be Mine, My Lord//Sebaciel [CZ] DOKONČENO

I.

Tento den byl jako každý jiný. Ciel měl plné ruce práce a jeho věrný komorník po celý den plnil všechny rozkazy od svého pána.

Když byl modrovlasý chlapec v pracovně sám, tak se na chvilku rozhodl si od práce odpočinout. Opřel se o židli a dlouze vydechl. Po té zavřel své oči, jejichž barva byla přírodně modrá, stejně modrá jako rozbouřený oceán. Avšak po dobu, kdy byl po jeho boku démonský sluha, se pravé oko mladého šlechtice změnilo ve fialové s pentagramem. Ciel na něm nosil pásku, protože by lidem pravděpodobně přišlo dost divné, kdyby viděli dítě v Cielovo věku s pentagramem místo oka.

Zamyslel se nad smlouvou se Sebastianem. Mé přání už se stalo skutečností, ne snad? Proč tedy ještě nepozřel mou duši?

„Mladý pane," vyrušil ho z přemýšlení komorník, až Ciel nadskočil.
„Co děláš?! Chceš abych dostal infarkt?!"
„Pane. Ta chvíle nastala." ignoroval Cielovo otázky démon a s chladem ve tváři se k němu rozešel.
Ciel ztuhl. Teď?

Vysoký muž došel až k hraběti, odsunul jeho židli od stolu a klekl si před něj. Ciel si nervózně skousl ret. Nebyl na tuto chvíli připravený ani zdaleka.

„Všechno nejlepší ke čtrnáctým narozeninám!" usmál se sluha a vtiskl Cielovi do dlaně malý dárek. Modrovlásek se zarazil. Narozeniny...?

„Ď-děkuji..." vykoktal ze sebe a když se vzpamatoval, tak dárek otevřel.
V krabičce se ukrýval náhrdelník s modrým diamantem. Proč...? pomyslel si chlapec.

„Sebastiane...," povzdychl si.
„Nelíbí se Vám?" otázal se s lehkým zklamáním.
„Líbí, moc se mi líbí, děkuju. Jen," na chvíli se odmlčel a odložil krabičku s náhrdelníkem na stůl. „pořád musím přemýšlet nad tím kdy mi plánuješ vzít duši." řekl tichým hlasem a hlasitě polkl. Bál se Sebastianovo odpovědi.

„Mladý pane," pronesl stejně tiše jako před chvílí Ciel. „klidně budu hladovět. Nemůžu Vám jen tak vzíti Vaši duši, když jste mi tak neskutečně přirostl k srdci." zašeptal a chlapec cítil, jak jeho tváře nabírají červený odstín.

„Sebastiane..." špitl. Měl pocit, že se za chvíli rozpláče.
„To nic, mladý pane." věnoval mu úsměv, vzal náhrdelník a připnul ho svému pánovi kolem krku.
„Věděl jsem, že Vám bude slušet."

Postavil se, vzal krabičku a už mířil ven z modrovláskovo pracovny.
„Sebastiane!" zkusil to znovu Ciel. Sebastian se zastavil a otočil se na něj.
„Ano?" znovu pozvedl koutky úst.
„Děkuji. A-a dones mi něco sladkého!". Hrabě se snažil navrátit si svou masku plnou chladu a hned tedy dal svému komorníkovi tento rozkaz.
„Ano, pane." mírně se uklonil, z pracovny vyšel a zavřel za sebou dveře.

Chlapec vydechl. Díky bohu, už tu začalo být horko.

Ciao, vítejte u prvního dílu mého prvního příběhu na tomto účtě <3
Moc se těším až si tu vybuduji nějaké čtenáře, protože jsem přišel o ty z mého minulého účtu, to se můžete dočíst v biu...mno! Už nad tím tak nezoufám, knihy na tom účtě byly trapné, mně se nelíbily a rozepsaných příběhů bylo málo a měly málo kapitol. :3
Toť vše o starém účtě, přesuneme se k tomuto. Podepisovat se budu jako „mr. michaelis" a budu asi zatím psát jen tuhle knihu. qwq 

To je tak nějak vše, zatím ciao.

- 408 slov, mr. michaelis