Be Mine, My Lord//Sebaciel [CZ] DOKONČENO

VII.

Uběhl další rok a hrabě Phantomhive s jeho věrným sluhou se začali chovat jako skutečný pár. Pochopitelně pouze jen, když byli sami.

Vždy, když se Cielovi zdály zlé sny, přišel za Sebastianem a poprosil ho, aby si lehl k němu a přitulil se k němu. Démon svého pána občas políbil do vlasů, či ho pohladil po pase. Měli se rádi, ale neříkali si to, takže ani jeden nevěděl, jak na tom jejich vztah je.

„Sebastiane...přidej..." zasípal šlechtic.
„Víc to nejde..." zavřel oči černovlásek, když utahoval chlapci korzet.
Po chvíli oba vydechli, když byl korzet utáhnutý dostatečně.
„Dobře, to by bylo" šetřel si pot z čela komorník.
„Je to nepříjemné, proč to musím mít?" podíval se na něj Ciel.
„Abys vypadal elegantně, Lady Elizabeth se tvůj uplý pas jistě líbí." uculil se. „A mě též."
Hrabě se začervenal. „Ale kuš." zamumlal.

„Jsi vážně nádherný, Cieli." pohladil ho po tváři a jeho pán zavřel oči.
„Děkuji Sebastiane..." zašeptal. „Polib mě." rozkázal mu tiše a sluha natiskl své rty na ty chlapcovy.

Modrovlásek se zrovna chystá do sídla své snoubenky, se kterou plánuje přerušit zásnuby. Vždy pro něj byla jako sestra, je samozřejmé, že by mu bylo nepříjemné s ní strávit zbytek svého života, jakožto se svojí manželkou.

„...a tak tímto navrhuji přerušit zásnuby." dořekl hrabě, přičemž ho Lady jen zaraženě sledovala.
„Jsi takový hlupák!" vzlykla po chvíli, vrazila Cielovi facku a utekla.
„Au..." špitl mladý Phantomhive a chytl se za tvář.
„Tak pojďme, myslím, že tady už bysme být neměli." nabídl mu ruku červenooký muž. Šlechtic přikývl, ruku přijal a společně se vrátili zpět do sídla.

„Takže teď jsem jen tvůj." usmál se na komorníka hrabě, když leželi jeden vedle druhého v posteli, Ciel jen v košili a Sebastian jen v kalhotách.
„To jsi." pohladil ho po pase.
„Tak to pojďme oslavit..." šeptl hrabě a sundal si košili.
„Oh." usmál se komorník. „To bych moc rád."

Hned na to se začali dravě líbat a navzájem se hladili po těle. Oběma bušilo srdce vzrušením.
„Jsi tak drobný...musím dát pozor, abych tě nerozmáčkl." pronesl svému pánu do rtů sluha a sundal si kalhoty. Ciel se pousmál a mírně se odtáhl.
„Nešetři mě." obmotal mu ruce kolem krku.
„Jak si přeješ." když si sundal i boxerky, tak do chlapce opatrně vnikl, načež oba vzdychli.

Muž se v něm začal pohybovat a hrabě hlasitě vzdychal. Potili se a tiskli svá těla na sebe.
„Zrychli." vzdychl mladší z nich a jeho věrný démon poslechl a přirážel rychleji.
Komorník Ciela políbil a sténali si do rtů. Hrabě syčel bolestí, když Sebastian přitvrdil.
„Cieli...bolí tě to..." řekl starostlivě Sebastian.
„Nepřestávej...to je rozkaz..." zavzdychal hlasitě a vyvrcholil se.
„Dobře." hlasitě vzdychl a taky se udělal.

Odtáhli se a oba vydechli.
„To byla ta nejkrásnější chvíle v mém životě." šeptl do ticha sluha a Phantomhive se pousmál.
„V mém také." přitulil se k němu.

„Miluji tě."
„A já tebe"

- Konec

- 483 slov, mrmichaelis