Krátké povídky o mém neobvyklém koníčku. Doprovázeno vlastními fotografiemi.
4. červenec 2020- POZASTAVENO
8. července 2020- Obnoveno, jeden díl za týden
Jednoho podzimního úterý, u parkoviště jedné Základní umělecké školy čekal na své dcery- dvojčata otec. Ony přistoupily k jeho modrému automobilu, nasedly si do něho a spolu odjeli k vlakovému nádraží. Tam čekali na maminku, která se vracela z pracovního pobytu v Mikulově. Když z vlaku vystoupila blonďatá žena, kterou byla právě matka dvojčat Ivetky a Zuzanky, dívky se k ní rozeběhly a objaly jí. Spolu s ní, tátou a její kolegyní si nasedli do auta. Tu kolegyni vysadili před jejím domem a rodina vystoupila před jejich barákem. Když otec odešel do hospody na pivo, maminka si děvčata zavolala a každé z nich předala dárečky- mýdlo a kolekci výborných čokolád. Zatímco Zuzka dostala mydélko ve tvaru anděla v plechové krabičce, Ivet dostala obyčejné, ale krásně vonící mýdlo, na jejíž růžové kartonové krabičce zdobená obrázky růžemi se vyjímala také fotografie malé kudrnaté holčičky, jež dle maminčiných slov vypadala jako malá Ivetka. I když to nebyl zrovna obal od čokolády, zařadila tu roztomilou krabičku do své sbírky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kromě mýdla s sladkou vůni a roztomilou krabičkou do své sbírky zařadila i tu sérii čtyř malých a výborných mléčných čokolád.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
