Krátké povídky o mém neobvyklém koníčku. Doprovázeno vlastními fotografiemi.
4. červenec 2020- POZASTAVENO
8. července 2020- Obnoveno, jeden díl za týden
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prvního června, tedy v Den dětí minulého roku se Ivetka probudila do sluného sobotního rána. Se Zuzankou si přisedly je stolu, kde na ně čekala snídaně ve formě vaflí. Když dojedly, rodiče jim řekly, ať zavřou oči. Děvčata nevěděla co mají čekat, ale jelikož měla zakázáno od otce odmlouvat, poslechla. Když je pak otevřela, rodiče jim popřáli Pěkný Den dětí a předali jim skromné dárečky ve formě srdíček na krk- zelené pro Zuzku a růžové pro Ivet a ještě malou tabulku mléčné čokolády. Krabičku barvy modré s bílým nápisem Valašsko a fotografií nedalekého skanzenu si Ivetka oblíbila pro svojí jednoduchou krásu a proto si jí schovala napřed do krabice od bot, později jí uložila do své poličky.
