Jak jsme se do sebe zamilovali

5

Pohled Janka:
Sakra co jí teď mám říct..Linharte mysli
J: to ti nemůžu říct
T: v tom případě žádná hra na piano nebude
J: ne počkej je to Denisa
Skvělý Linharte lepší výmysl si nemohl vymyslet
T: ty pořád miluješ Denisu vždyť je to zlatokopka
J: není ona se změnila
Ne, nezměnila se
T: Denisa má ráda hru na piano
J: no...jo, hele pro svého milovaného kamaráda
Nasadil jsem svůj neodolatelný úsměv
T: no...dobře, ale vyřiď Denise že jsem tě tu píšničku neučila já ale Vilda (Vilda taky hraje na piano)
J: slibuju
T: nemám zapotřebí se sní bavit
J: okej....tak jdeme
T: jdeme
Sedli jsme si k pianu a začala mě učit základy. Byla to sranda. Po asi dvou hodinách učení mi řekla
T: kolik je hodin?
J: pockeej....čtyři hodiny
T: cože, tolik ? To zachvíli přijde naše parta
J: jo no to je pravda
T: tak...půjdem něco kuchtit
J: kuchat nebo kuchtit
T: tak můžu jít kuchat mám tady i oběť tak klidně
J: jo ta oběť asi budu asi já co ?
T: už to tak bude
J: vezmi nůž a probodni mě, Popelko
T: hej, kolikrát ti mám říkat abys mi neříkal popelko
J: no tak promiň POPELKO
T: nech toho jinak na tebe ten nůž opravdu vezmu
J: už mlčím
Usmála se a řekla
T: pojď už ty komediante
Zasmála se a já taky. Šli jsme do kuchyně a připravili jsme jídlo. Po chvíli zazvonil zvonek

Pohled Týny:
Připravovali jsme jídlo a po chvíli někdo zazvonil.
T: jdu tam
J: okej
Přišla jsem ke dveřím a otevřela je.
T: nazdaarek
V: čau, co tu děláš
T: ále Janek se chce naučit na piano tak mu pomáhám
R: nekecej
T: ne nekecám
Všichni jsme si sedli na sedačku a kecali jako to děláme každý den. Kolem sedmé jdu vždycky domů, aby Štěpán neviváděl.