"Dívky moje! Ráda vás tu ubytuji. Mám celý volný pokoj, ale bohužel za dva dny jedu na dovolenou do Itálie, takže si potom musíte najít nové bydlení.", s lítostným pohledem nám řekla tetička, potom co jsme dorazili k ní domů v Litoveli.
"Vůbec nevadí teti. I ty dva dny budou stačit a jsme moc vděčné, že nás tu necháš.", odvětila jsem ji s úsměvem a pohladila ji na rameni.
Trochu jsem si oddychla, že tu nebudeme celých pět dní protože mi bylo jasný, že by se Eliška pořád chtěla scházet s tou partou kluků z Prahy, hlavně kvůli Lukášovi.
Mrzelo to jen Elišku, která měla naštvaný výraz na tváři.
"Neboj ty tři dny by se s ním stejně nezblížila.", pošťouchla ji Nikita.
Po hodině vybalování a výborném obědu od tetičky, jsme se šli projít k mé staré škole. Sice jsem nechtěla vytahovat starý vzpomínky, ale chtěla jsem, aby mě mé nejlepší kámošky lépe poznaly.
Když jsme došly k budově, která vypadala úplně stejně jako před lety, akorát mi připadala menší, tak se mě Nikita opatrně zeptala.
"Vím, že nemáš moc dobré vzpomínky k tomuto městu, ale nechceš nám povědět, co se vlastně tehdy stalo? Vždycky mě to hrozně zajímalo."
Chvíli jsem byla zticha a srovnávali jsem si myšlenky v hlavě. Nakonec jsem se hluboce nadechla a začala jsem.
"Potom, co si moje jediná spřízněná duše Naty vzala život, aniž bych věděla z jakého důvodu, tak jsem se sesypala. Každý den jsem brečela. Tehdy jsem se divila, že mi tím brekem nevypadly oči z důlků. Nechodila jsem do školy, byla jsem pořád zavřená v pokoji a rodiče se o mě báli, tak mě poslali k psychologovi. Ten mi moc nepomohl, a tak s domluvou rodičů se rozhodli, že nejlepší bude zapomenout.
Rodiče se zbavili všech vzpomínek ohledně téhle školy jako byly fotky, oblečení, které jsem v té době nosila nebo i nábytku, z té doby. Psycholog mi nasadil prášky a smazal mi na ní hlavní vzpomínky. Teď si nepamatuji s kým se v té době chodila do školy a pamatuji si jen malé záblesky s ní. Nakonec se rozhodli přestěhovat se a další část příběhu znáte."
Děvčata se na mě dívaly s vytřeštěnými oči a s lítostí mě objaly.
ČTEŠ
FATE
Fanfiction"OSUD nám míchá karty, my hrajeme." Přesně tohle vystihuje životy čtyř dívek, které vstupují do nové etapy života. Musí se přestěhovat z malého města, protože začínají vysokou školu v největším městě Praze. Při první oslavě dodělání střední školy...
