Výlet v přírodě

6.

Ráno jsem se probudil a hádejte kdo byl vedle mě. Jasně že Shoji, spokojeně spal a pořád mě držel v objetí. Neměl jsem šanci se od něj dostat. Mám ho vážně rád. A k tomu aby jsem k někomu cítil city stačil jenom jeden výlet. To je divný. Ale jsem rád.
Po nějaké chvíli se zbudil i Shoji, popřály jsme si dobré ráno šli na snídani, Aizawa nám oznámil že dnes si uděláme druhou tůru a potom se sbalíme a pojedeme domů. Nechce se mi pryč, je to tu krásné a doma nebudu moct být se Shojim. Ale zase mi hlavou projela jedná hezká věta která mě vždy v takové chvíli uklidnila "Vše hezké musí skončit, aby zase něco hezkého začalo"
Nasnídali jsme se, Shoji mě vzal na záda a šli jsme se projít. Bylo tu doopravdy krásně, líbí se mi tu. Skály, voda, les, květiny. Ty vůně a přírodní zázraky. Prostě dokonalý výlet. Přál bych si tu být navždy. Když jsme si udělali chvíli pauzu tak mě Shoji posadil na kámen a sedl si vedle mě. Jelikož jsem seděl na kameni a on na zemi tak jsem byl zrovna stejně velký jako on. Bylo to zajímavé. Ale líbilo se mi to.
Po dlouhé pauze jsme šli zase dál. Když jsme došli na louku tak jsem si všiml že si Denki hraje na honěnou s Kirishimou, ale Denki zakopl a spadl do květin od kuď vyletěla asi stovka motýlů. Jeden z nich mi přistál na nose a já se musel usmát, a v momentě kdy jsem mrknul, mě holky vyfotili. (Budete si to muset představit, nikde jsem fotku nenašla). ,,To mi musíš poslat"  uslyšel jsem jak to Shoji říká holkám. Však já ho taky jednou někde takhle nechám vyfotit. 
Později jsme dorazili do tábora, sbalili věci a šli jsme k autobusu. Nasedli jsme a autobus se rozjel. Asi jsem usnul opřený o Shojiho protože si nic nepamatuji. ,,Hej Shoto, stávej už jsme tady" probudil mě známí hlas. Když viděl že jsem vzhůru tak mě vzal i s věcmi a položil venku na kámen. Aizawa nám poděkoval za hezký výlet a měli jsme si jít vlastní cestou. Shoji mě chtěl odnést domů ale já ho zadržel. ,,Shoji, já ještě nechci domů. Chci být ještě s tebou" ,, vždyť budeš, každý den mě uvidíš ve škole, občas někam zajdeme nebo jeden u druhého přespíme." ,,to máš asi pravdu"
A taky že měl, potom co mě odnesl domů a po výkendu jsem ho viděl ve škole. Každý den jsem ho tam viděl, někdy jsme zašli do kina, na zmrzlinu, nebo na kávu. Prostě jsme se měli nádherně. Mám ho moc rád a každým dnem jsem do něj byl víc a víc zamilovaný.

_________________________________
Po extra dlouhé době je tu konec této malé knihy. Moc děkuji že jste to se mnou vydrželi, a přečetli si tuto knihu. Snad se vám líbila a pokud ne, tak nevím co dělat.
Mějte se krásně, skládejte básně a u další kapitoly zase nashle 😘