2.

80 8 5
                                    

Takže si to shrneme. V pátek nám řeknou že pojedeme na výlet, o výkendu je nuda a teď tu stojím před školou a nikde nikdo. Možná jsem tu jedom brzo. Jo jsem tu brzo, je čtvrt na sedum. Ale proč, moc dobře si pamatuji že jsem si nastavil budík na sedmou ale on už mi zvonil. Že by mi ho někdo přenastavil. Podíval jsem se na mobil a byla tam zpráva od sestry. Ona mi ho přenastavila. Abych tu prý byl brzo. Tak moc děkuji, teď tu budu čekat.
Moc dlouho jsem nečekal, za pět minut sem dorazil Izuku, a asi po patnácti minutách Uraraka. Jistě, moc jsem s nimi nemluvil ale aspoň měli rozhovor co se dal poslouchat. V sedum tu byl i Iida. (Abych řekla pravdu, nevím jestli tam má být I a nebo L, Tak se když tak omlouvám) a potom už začli chodit i ostatní. Celou dobu jsem si na mobilu četl knížku co jsem si stáhnul. A trochu jsem se začetl takže jsem nedával pozor jestli na mě někdo mluví nebo ne.
Přesně v osum došel pan učitel Aizawa a ostaní už tu byli. Takže učitel sepsal docházku a šli jsme na autobus.
V autobusu jsem usnul. Chtěl jsem dohnat to ráno. Dojeli jsme do nějaké vesnice kde jsme vystoupili, byl jsem trochu rozespalý ale jinak jsem byl při vědomí. Šli jsme chvilku pěšky a po asi půl hodině jsme byli už u skal. Bylo tam nádherné jezero, louka plná květin, skály nebyli mokré takže by se na ně mělo krásně lést. A les byl čistý a skvělí.
Z mého nadšení které stejně nikdo neviděl, mě vyrušil učitel, že si máme jít postavit stany. Viděl jsem že Shoji už stan vzal, takže jsem mu šel pomoct ho postavit. Při stavění stanu nahodil dobré téma. A nevím jak, ale rozmluvil mě.
Tento den máme volno, aby jsme si prohlédli okolí a trochu dali dohromady stany. Šel jsem tedy do stanu kde byl i Shoji. ,,Na jaké strašné chceš být?" Zeptal se Shoji, ,,Je mi to jedno. Třeba na pravo" ,,Dobře" já jsem si teda šel dát batoh a rozložit spacák do prava, a Shoji zase do leva. Ale potom se na mě podíval. ,,Nebude ti zima? Tvůj spacák vypadá dost slabě " ,,Možná je slabý ale nebude, díky mému quirku" Shoji to hned pochopil.  (Za to já neumím vysvětlovat).
Když jsme měli stan hotoví i ze vnitř tak jsem šel ven. Hned ke mě přišel Izuku. ,, Todoroki, mohl by jsi prosím zapálit dřevo aby jsme mohli udělat oběd" ,,Jasně že můžu" šel jsem tedy k táboráku kde bylo dřevo a holky co chtěli vařit. Tak jsem jim zapálil dřevo s šel k rybníku. Bylo tam krásně. Sedl jsem si na lavičku a pozoroval jak se paprsky slunce třpitili na rybníku. Po chvilce ke mě někdo přišel ze zadu. V té chvíli jsem nevěděl kdo to je, dokud jsem neviděl stín. ,, Co potřebuješ Shoji?" ,,To si nemůžu jít s tebou popovídat?" Jen jsem se na něj podíval, ale spíš pohledem jako "Můžeš ale nečekal jsem tě". Sedl si vedle mě a zase mě rozpovídal. Jak to dělá? No nebudu se tím zabývat ale je to zajímavé.  Z našeho povídání nás vyrušili holky. Že je oběd. Tak jsme se šli najíst. Po jídle Kirishima navrhl že by jsme mohli jít lést na skály. Nebyl jsme proti.
________________________________
Další kapitola napsána. Vím že je to zatím takový o ničem ale pokusím se to potom napravit. Jestli nebudu vydávat kapitoly tak se oblouvám ale tento Ship je možná hezký ale těžko se o něm píše. Hlavně je těžké vymýšlet příběh. Takže mě když tak omluvte. No, mějte se krásně skládejte básně a u další kapitoly zase nashle 😘

Výlet v přírodě Kde žijí příběhy. Začni objevovat