Výlet v přírodě

5.

A je tu další den. Další den kdy ostatní můžou dělat co chtějí, a já jen sedět a nic nedělat. Jako jo když někam jdeme tak mě vezme Shoji na záda aby jsem si to taky užil. Ale já tak nesnáším když se mě ani nezeptá a už tam prostě sedím. No nic. Zrovna všichni sedíme u rybníka a někteří mají nahozené pruty. Jsou tu kapři kteří se smí prý lovit. Ale ostaní prý když něco chytnou tak ho zas pustí. No už tu sedíme hodinu a nikomu co tu má prut ještě nezabral. Taky bych rád chytal. Ale nevím jak bych tu rybu potom stihl chytit když si nemůžu stoupnout. Je to na nic. Ale je mi jasný že vás nezajímá můj kotník a ostatní co tu jsou. Vás zajímá jaký mám vztah s Shojim. No momentálně jsme velcí kamarádi ale já bych popravdě chtěl něco víc. Asi jsem se do něj za tu dobu stihl zamilovat. Nebo nevím. Ale Prostě se mi líbí. Jak vypadá, jeho chování a prostě vše. Jenže myslím že on to tak necítí. Asi ale vycítil to že na něj myslím, protože se na mě podíval. Uhnul jsem rychle pohledem a snažil se dělat jako že nic.
Po obědě a tom ležení u rybníka jsem to už nevydržel a šel za Shojim. No šel, spíš dokulhal . ,,Ehm.... Shoji, můžu stebou mluvit?" ,,Jasně" ,,Osamotě" Tak jsme šli dál od tábora, spíš mě tam  odnesl a pak položil na zem ,,Tak  co potřebuješ?" ,, No...Víš už od začátku tohodle výletu jsem začal k tobě něco cítil ale až teď jsi sem jistý co a.." nedokázal jsem to říct, a tak jsem ho políbil.  Musel jsem mu teda sundat trochu tu masku a stoupnout si na špičku, ano na špičku. Ale jo, políbil jsem ho a bylo to to nejlepší na světě. Kdy jsem se odtáhl tak jsem se podíval s rudým obličejem vedle ,,Miluji tě" zašeptal jsem. On chvíle jen stál ale pak mě obejmul. ,,To je dost že jsi mi to řekl, už jsem myslel že ti to musím říct sám. Taky tě miluji Shoto" když mě nazval mým jménem bylo to takové jiné. Ale hezké. Počkat, on mě taky miluje. Ok, to jsem nečekal. ,,Takže teď spolu chodíme?" Zeptal jsem se, nevěděl jsem jestli jo nebo ne. ,,Asi ano" vzal mě do náruče, dal mi  ještě pusu a hodil si mě na záda aby jsme se mohli vrátit do tábora. Bylo mi nádherně.
Večer jsme šli spát ale ne obyčejně ale v obětí. Mám ho vážně moc rád.
_______________________________
Kdo vydal po sto letech další kapitolu? Já. A doufám že se vám líbila. Nevěděla jsem. Jak to všechno udělat ale je to tu a už to nebudu opravovat.
Tak se mějte krásně skládejte básně a u další kapitoly zase nashle 😘