Kniha plná života (Ereri/Riren CZ)

•1•

Eren-normálně
Levi-tučně

Přijdu dom ze školy, hodím tašku na zem a sednu ke kompu. Konečně pátek!
,,Erene,vypni ten počítač a začni taky dělat něco užitečnýho!" křikne na mě máma z kuchyně. Neochotně vypnu komp a svalím se na postel. Máma je do minuty v pokoji s hadrem a kýblem vody. Nutí mě do úklidu. Jak já to nesnáším! ,,Ukliď si konečně pokoj." řekne a zabouchne za sebou dveře. Jako jo, je tady bordel, ale je pátek! A to znamená... Ne, je tu fakt bordel. Konec řečí, fakt to potřebuje trochu uklidit.

Vylezu z postele a začnu sbírat obaly od chipsů a tak dále. ,,No fuj, co je zas tohle?" zvednu ze země věc, která nedávno byla ještě banán...

Po nekonečných patnácti minutách mám tak nějak hotovo. Prostě na to seru.
Máma jede za chvilku do práce a já budu mít zas celej večer klid. Už se nemůžu dočkat! ,,Erene, tak já jedu a prosím... ukliď si ten pokoj pořádně!" zabouchla za sebou dveře máma.

Je půl osmí večer a já se jdu ještě mrknout do skříně, jestli tam není bordel... No jéje... Olala! Je tam! Takže všechno vyhážu ven a zrak mi zabloudí na takovou malou knížku,která leží na hromadě s oblečením,co jsem vyhodil ze skříně. Okamžitě jí vezmu do ruky,začnu listovat stránkami a zjistím,že je to jenom nějaká povídka o klukovi a jeho životě. Ale celkem mě to zaujalo,tak si knížku položím na stůl a začnu se prohrabovat v hromadě oblečení.

Zabouhnu dveře pokoje a na postel hodím několik balíčků chipsů a colu. Mám hotovo! Konečně! Chci si sednout ke kopmu,ale něco mě vyděsí. Na kraji postele sedí kluk menší postavy a čte si nějakou knihu. Okamžitě vyskočím a začnu pištět. ,,Co tu chceš?! Kdo jsi?!"

,,Klídek." prokroutím oči a zvednu se. ,,Nenenene! Zůstaň tam! Nešahej na mě!" křičí a tiskne se ke stěně. To bude na dlouho... ,,Neboj se mě, nechci ti ublížit." řekl jsem s klidem a posadil se zpět na postel a rozbalil jakýsi sáček, co ležel vedle mě. ,,Nech ty chipsy na pokoji! A co tu chceš?!" tak chipsy se to jmenuje. Strčím si jeden do pusy a je to fakt dobrý. ,,No, jednou jsem si psal deník." ukážu na knížku, ve který jsem byl několik let uvězněný a zrovna tak hezký kluk mě z ní dostal pouhým dotekem.
,,A pak jsem byl do něho zakletý... Zní to vtipně, jako by to bylo v pohádce,  ale je to tak. Když ses knížky dotkl, dostal jsi mě na svobodu. Takže jsem teď úplně normální člověk, jako ty. Ale pokud se kniha do dvacetičtyř hodin nespálí, budu tam uvězněn znovu a už se odtud nikdy nedostanu..." řekl jsem a trošku u toho zesmutněl. Pokud se nespálí, budu tam znovu. Ach,to je hrůza!
Několik minut na mě jenom čuměl,  ale když jsem otevřel druhý sáčem těch chepsů, nebo jak se to jmenuje, tak zpozorněl. ,,Takže jsi teď úplně normalní člověk... A pokud to nespalím,tak tam budeš zakletý navždy?" zeptal se a sedl si na postel vedle mě. ,,Jo." řeknu prostě. ,,Já mám pocit,že už jsem tě někde viděl... No jasně, přece jsme si spolu hráli jako malý!" usmál se na mě. Takže on si vzpoměl... To je milý. ,,Jo. Jednou, když ti byli tak tři, jsi tu knížku našel na pískovišti a osvobodil mě... Jenže to bylo moje poslední možné osvobození bez podmínky zpálení... Donedávna jsme se spolu bavili, já chodil do školy a byl jsem furt s tebou. Jenže tvoje puberta zavinila to, že jsi knížku hodil do skříně a pár let jí nevyhrabal." zamračil jsem se. ,,Promiň kámo. Mám pocit, že se považuješ za mrtvího, pokud si to dobře pamatuju." zasmál se. No super, takže je ze mě chodící mrtvola.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Nazdárek! Jsme tu s naší novou a vlastně první knížkou, kterou děláme společně. Naše jména jsou yanderexeren a CATERINE_LPS a doufáme, ze se vám nase výtvory budou líbit a zatím. Mějte se Rajčátkově! 🍅🍅