Ráno se probudím hodně pozdě. Jak to vím? Levi vedle mě není... Jeho část postele je ustlaná, takže určitě vstal dřív. Ještě několik minut jsem ležel na místě, než mi došlo, že dneska nebudu moct chodit. Pomaličku jsem se posadil a snažil se dostat k oblečení. Sice to bolelo jak něco, ale povedlo se mi to rozchodit. Sejdu dolů za Levim, který zrovna stojí u linky a něco kuchtí. Najednou mi zakručí v břiše, takže si toho Levi všimne: ,,Aaaa.. naše Princeznička se už vyspala do růžova?" A zasměje se. Já nad tím jen prokroutím očima: ,,Za prvé: Nejsem princezna. Spím úplně normálně. To ty jsi tady raní ptáče. A za druhé: Do růžova? Ts! Já se divím, že jsem to rozchodil!" Řeknu trochu vyšším hlasem. Levi ke mě přicupitá i se snídaní a položí ji na stůl: ,,Tak se nasnídej. Dokud to je teplý. A nebruč pořád...." A stoupne si na špičky pro jeden ranní polibek. Tenhle úkol rád splním, ale i tak jsem naštvaný kvůli tomu bolavému zadku... Jako jo... Chodím, ale... Trošku to bolí....
Snídaně mi dodala spoustu energie,kterou jsem opravdu potřeboval. Včerejší noc byla zajímavá... Nikdy jsem to s klukem nedělal,takže tohle bylo vůbec poprví. A navíc,já ani nevěděl,že jsem gay.
Z přemýšlení mě vytrhl Leviho hlas. ,,Nad čím tak přemýšlíš?" zeptal se a pohladil mě po vlasech. ,,Nad minulostí..." šeptnu a on se usměje. ,,Nelam si s tím hlavu. Teď je přítomnost a bude budoucnost." usměje se Levi. ,,Máš pravdu... Čekám nás společná budousnost?" políbím ho a on jen zavrní.
Vezmu si svou princeznu do náruče a zamířím do obýváku,kde si s Erenem v klíně sednu na gauč a zapnu telku. ,,Co si pustíme?" zeptám se a Eren pokrčí rameny. ,,Nevím." šeptne a opře se o mě. Já zapnu nějaký film a obejmu Erena. Miluju ho,strasně moc ho miluju.
Eyou guys! Po docela dlouhý době se vám ozýváme s novou kapitolou... A důvod,proč nic nevycházelo je prostý- zapoměly jsme na to a navíc jsme líný čuníci xD Takže tak a už nezbývá nic jinýho,než řísct sayonara rajčátka!🍅💕
ČTEŠ
Kniha plná života (Ereri/Riren CZ)
FantasiEren dostane za úkol od svojí matky uklidit svůj pokoj, a jakožto klasickému teenagerovi se do toho moc nechce. Když se k tomu ale přece jen nakonec dokope, najde ve skříňce knížku, respektive deník, který si kdysi psal jako malý. Začne si pročítat...