Pád Anděla

3. Část - Krveprolití

Z pohledu Gabriela

Hromada nebeských vojsek se připravuje na zuřivý boj. Stále jsem se však nedostal ke svému cíli. Andělé mě mají za zrádce a provinilce. Co však Bůh vidí, je mi  znamením, že jsem stále vůdcem andělské legie. Avšak když mi Michael neustále vyčítá hromadu těl, které při zkouškách zahynuly, nemůžu se s ním nadále stýkat. Jeho pochyby mě akorát přivádějí k malérům. 

V několika oblastech na Zemi se ukrývají jedinci, kteří ví o tom, že mají něco společného se mnou, ale důvod proč je jdu hledat není ten, abych je přivedl sem, ale abych je umlčel. Rozhodl jsem se podívat skrz boží smysly. A jak jinak, než přes samotného Boha. Ten o mém plánu nemá ani tušení, i když je mým stvořitelem, já jsem nakoukl do jeho nejtajnějších zbraní, a proto teď jsem pro něj prakticky neviditelný. Zašel jsem za ním do chrámu, který by měl být andělům nepřístupný, ale naštěstí se umím plížit tiše a beze stopy. Když jsem do chrámu vstoupil, hledal jsem záznamy o Kamilovi Hradickém. Ztratil se mi naprosto z dohledu, když se dozvěděl, co s ním chystám udělat. Musím ho najít a skoncovat to s ním.

Touha po jeho smrti mě nakonec dovolila ho najít. Schovává se u starého opuštěného hostince poblíž řeky Olše. Najít ho bylo docela snadné, teď jen ho dodělat.

Když jsem vzešel na Zemi a okolo sebe se díval a hledal, čekal jsem, že to bude těžší. Stál přímo přede mnou, v ruce držel nůž a slzy mu tekly po tváři. Jeho účel byla zaručená pomsta. Neboť jsem zabil jeho rodiče. ,,T-ty." Zlámaný, a přesto tak silný se mi opovážil říci do očí. Vlastně toho zrovna moc neřekl. Jen poznal, že před ním stojí mocnější než je Bůh. Rozběhl se po mně a snažil se mě probodnout. Však jeho pochybnost ho dovedla k úsudku. Kudla se rozplynula skrz mě a jeho tělo se provalilo na zem. Už se ani nechtěl postavit. Jen tam tak ležel na loktech zadívaný do země. ,,Přišel tvůj čas, Kamile" Uchopil jsem svůj meč a nadzvedl ho nad Kamilovu hlavu. A jeho poslední slova byla ,,Kyrie Elei-" Ale doříct jsem ho to nemohl. Pouhá zmínka o Bohu by mohla prozradit mé plány. Svůj meč jsem tak vzal a jeho hlavu usekl. ,,Můj čin je zde dokonán"

Z pohledu Davida

Už několik dní nemohu spát. Po večerech jen sedím u okna a tiše pozoruji světlo z pouličních lamp. Jejich světlo se odráží od mých činů. Mám pocit, že jsem zavinil smrt několika nevinných lidí. Těch lidí, kteří mi však chtěli nějak ublížit. 

Ráno jsem s pomyšlením na to, že nemohu být vinen za něco, co jsem prakticky neudělal z mého svolení, šel jsem za mámou poptat se na příčiny krvavé řeky. Ta však z vyděšeným pohledem nemohla mi odpovědět. Její zrak byl zaměřen na noviny, které zrovna četla. Článek, který si prohlížela byl zdrcující. Byla tam psána smrt někoho, koho jsem znal už od dětství. Můj dobrý kamarád Kamil Hradický. V novinách bylo o něm psáno, že ho stihl krutý osud. Hlava byla oddělena od těla, ruce svázané a na zádech vyryto: ,,Osud Jana Křtitele" - Což jsem nechápal, ale bylo mi jasné, že je to z bible. Divné. V posledních týdnech se mi zobrazují mnoho znaků ohledně postav, kteří pro mne byli pouze mýtická stvoření. Ale teď. Teď mám strach vůbec vyjít ven. Potuluje se tu vrah, který asi má se mnou něco společné. 

Den na to měl Kamil pohřeb. Tělo bylo už spálené a pouze jen nádoba s jeho popelem byla připravena na uložení k jeho pomníku. Nechápal jsem to. Jeho rodina, ani přátelé nebyli na místě. V kostele se nikdo s ním nepřišel rozloučit naposled. Byl jsem tam jen já a má matka, která předstírala, že je to naprosto v pořádku. Pohladila mě po hlavě a řekla, že bude vše v pořádku. Že Bůh chce, aby byl v jeho rukou. Nepochybně. Ačkoliv jsem matce chtěl hodně odporovat, raději jsem s ní souhlasil a doufal, že Kamil je na lepším místě. Jediné, co mi přišlo divné, bylo to, že ho mělo rádo moc lidí a že teď jako by ho nikdo neznal. Jediná památka, co po něm zůstala, byl Gabrielův kříž, který ležel politý krví na jeho hrobě.