Přijely jsme k velkému dvojpatrovému domu. Byl úžasný, nevěřila jsem, že tam budeme bydlet. Kuchyň byla prostorná a černočervená, to jsou mamky oblíbené barvy a vypadá to hezky. Obývák je šedý, je tam velká sedačka, konferenční stolek, velká televize a všechno co je normálně v obýváku. Naši mají ložnici dole a my s bratrem máme pokoje nahoře.
Můj pokoj vypadá úplně super mohla jsem si ho sama navrhnout a vymalovat. Když vstoupíte tak hned naproti dveřím je velká postel kde je plno polštářů. V rohu je psací stůl a nad ním je pověšena nástěnka kam jsi dávám různé úkoly a podobně. Pokoj má barvu světle fialovou a přes stěnu vedle postele mám nápis „Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním." (Maro Publius Vergilius). Ráda se na ten citát dívám nutí mě přemýšlet. Potom mám velkou bílou šatní skříň a mám k pokoji i svou vlastní koupelnu. A taky tam mám velkou knihovnu, jsem vášnivý čtenář. Ráda se začtu do děje a přestanu vnímat realitu.
Můj bratr Calvin je typický starší bratr, dělá si ze mně srandu, ale také mě ochraňuje a brání. Rád hraje fotbal a různé sporty, je velmi nadaný. Bratr nastupuje na vysokou školu se sportovním stipendiem. Takže pro něho to stěhování bylo nejlepší, nemusí jezdit tak daleko do školy. Ráda chodím na jeho zápasy ho povzbuzovat, i když sportu moc nerozumím. Podporuji ho já i rodiče, a naši jsou většinou v práci a nemohou na jeho zápasy chodit tak tam jsem aspoň já.
Když jsme se zabydlely tak už byl večer, šla jsem se umýt do koupelny a dala jsem se do pyžama. Přemýšlela jsem jaké to bude ve škole, a s myšlenkami na školu jsem usnula.
Ráno mě přišla vzbudit mamka "Verčo vstávej ať nepřijdeš první den pozdě:" Já se otočila a řekla "Ano mami už vstávám". Vstala jsem z postele a šla jsem ke skříni, abych si vybrala oblečení do školy. Vybrala jsem si džínovou sukni po kolena a bílé tílko, chci vypadat dobře, ale ne moc vyzývavě. Když jsem si vybrala oblečení tak jsem si ho vzala do koupelny, kde jsem udělala ranní hygienu a oblékla jsem se.
Potom jsem si vzala batoh ze židle a šla jsem do kuchyně. "Dobré ráno rodino", v kuchyni byli mí rodiče a Calvin. Ten se ládoval palačinkami jako by to bylo poslední jídlo co jedl. Sedla jsem si vedle něho a taky si dala na talíř dvě palačinky a k tomu pomerančový džus. Mamka se mě zeptala "Tak jak se těšíš do nové školy?". Podívala jsem se na ní a řekla "Mám strach, ale snad to bude v pořádku." "Určitě bude." řekla mamka.
Podívala jsem se na bráchu a zeptala jsem se "Odvezeš mě do školy prosím,". "To víš že jo prcku", odpověděl. "Tak pojď ať nepřijdeš pozdě" řekl a vstal od stou. Já jsem dala talíř od snídaně do dřezu a dala mamce a taťkovi pusu na rozloučenou, a šla jsem za bratrem do auta. Nasedla jsem a bratr vyjel směrem ke škole. V autě hrálo potichu rádio, pomalu jsme se blížili ke škole a já začala být nervozní. Dorazili jsme ke škole a já se chystala vystoupit, když v tom mi bratr řekl "Buď hodná, ahoj, mám tě rád". "Ahoj, taky tě mám ráda". Vystoupila jsem a bratr odjel do své školy.
Škola měla dvě patra a barvu měla oranžovou. Před školou postávali studenti, a byly ve skupinkách, jak to bývá na všech školách. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem se blížila ke škole. Někteří se na mě dívali jak to je vždy, když přijde někdo nový. Vešla jsem do školy a šla jsem hledat ředitelnu. Tu jsem našla poměrně rychle, zaklepala jsem na dveře a čekala, až se ozvalo "Dále", vstoupila jsem "Dobrý den, já jsem nová studentka Verča Smithová" "Dobrý den já jsem paní Vilma Williams, těší mě a jsem ráda, že tady budeme mít studentku s tak skvělými výsledky." "Děkuji, já jsem také ráda, že můžu studovat na téhle škole."
Když jsem věděla všechno a měla všechny potřebné papíry, a potřebné učebnice. tak jsem se rozloučila s paní ředitelkou a vyšla jsem na chodbu. Našla jsem svojí skřínku a dívala jsem se co mám mít první hodinu a kde jí mám mít. Když jsem se do toho rozvrhu koukala tak mi na rameno klepla nějaká holka. "Ahoj jsem Nikča a ty jsi?" "Ahoj, já jsem Verča:" "Co máš jako první hodinu?" "Mám mít angličtinu a co ty?" "Já taky tak pojď za chvíli bude zvonit, ať přijdeme v čas." Byla jsem ráda, že na mně Nikča promluvila, jinak bych tady bloudila pěkně dlouho.
Přišli jsme do třídy a všichni se na mě podívali, Nikča mě táhla, až do poslední lavice u okna. Jen jsme si sedly akorát vešel učitel. "Dobré ráno žáci sedněte si. Měli bychom tady mít novou studentku, kdepak jsi. Představ se nám." A tak jsem vstala a řekla "Jmenuji se Verča Smithová a mám 17, přistěhovala jsem se ze Staffordu, ráda čtu. poslouchám hudbu, a to je asi všechno co bych řekla." a sedla jsem si zpátky na své místo. Zbytek hodiny proběhl normálně. Konečně zazvonilo a my šli na další hodiny, ty ubíhaly poměrně rychle. Všechny hodiny jsem prokecala s Nikčou, máme toho hodně společného. Je to fajn holka, doufám, že budeme nejlepší kamarádky. Když skončily všechny hodiny, tak jsme šly na oběd do jídelny.
Budu ráda za komenty a hvězdičky.
