živly chaosu

kapitola 1

V jednom městě zvané New York žila dívka jménem Julia. Byla to obyčejná dívka než se stalo něco zvláštního.

Ve škole, kde zrovna paní Morningsadová doopravila testy, přišla k Julii Paní Morningsadová a řekla slovo, které probodne srdce jak horký nůž probodávající máslo.

,,za pět". No jo chemie nejde moc lidem od ruky. Ale Julii to nešlo excelentně. Ale každý člověk má na něco talent. Třeba Julii, šlo nejlépe kreslení. Už jako malá namalovala obrázek ve čtyřech letech. No každé dítě maluje ve čtyřech letech ale Julie nakreslila něco co bylo " k poznání", třeba po vyučování zajde domů a pracuje na svém obraze. Byli to dvě hory a uprostřed bylo slunce které vypouštělo fialové světlo a v rohu byl strom ze kterého vycházeli ptáčci. Na tom obraze pracuje už 2 měsíce a každým tahem je krásnější. Ale když řekne tátovi o té pětce tak nebude moc nadšený. A taky nebyl, už jenom na pohled prospěchu byl kaz na očích:

angličtina 1, matematika 2, přírodopis 3, chemie 5, fyzika 4, hudební výchova 1, výtvarná výchova 1, informatika 1, tělocvik 3, dějepis 2,zeměpis 2.

Táta když uviděl známku jeho radost že je doma zmizela,,no to si ze mě děláš srandu!"Potom si hlasitě oddychl ,,hele, jestli chceš s chemii pomoct stačí říct, za dva měsíce je pololetí a ty to musíš změnit" ,,no jo ale paní Morningsaidová mě tak děsí že se nemůžu soustředit" táta se ironicky zasmál ,,no jo zas ta Morningsidová. O tom se už nechci bavit. Teď se běž učit chemii. Jo a za hodinu tě vyzkouším z prvků."

Crrrrrrrrrrr! Zvolal budík. Julie se s únavou větší než Empire State Building vzbudila. Když se vydala krokem hlemýždě do školy, tak si hrála na svou oblíbenou hru, kde poznávala kytky které byli na zahradách krásných domů. Pak ale uviděla divnou postavu. Byla v modrém plášti který měl připnutý zlatým odznakem s podivnýma klikyhákama, černý cylindr s modrou mašlí a sluneční brýle asi s deseti dioptriemi.
Snažila se mu vyhnout ale on k ní přišel a řekl,,dobrý den mladá slečno nevíte kde mohu nalézt ulici Vermont". Julie se bála odpovědi ale chtěla taky aby byl co nejrychleji pryč od ní ,,rovně pak doleva a nakonec rovně",,děkuji slečno". Julie šla svižným kokem ať ho co nejrychleji opustí.

Když přišla do školy dala si svou oblíbenou červenou mikinu do skříňky, ale něco jí z kapsy vypadlob, byl to náramek který nikdy před tím neviděla. Náramek měl jedenáct duhově seřazených barev a jeden oválný kámen s černou barvou a z druhé strany bílou barvu, A na těch stranách bylo napsáno evegel a na druhé odenger. Nevěděla co to je a ani co to dělá v její kapse, až dokud si nevzpomněla na toho podivína, určitě mi to hodil do kapsy ten úchil, řekla si Julie v hlavě. Chtěla to vyhodit, ale pak si vzpomněla na to že náramek nemůže uškodit, ani nijak zabíjet. Tak si ho nasadila na ruku a dělala jako by nic.

Když měli tělocvik zapomněla si ho sundat a paní učitelka si toho nevšimla, jenom řekla ,,rozcvička, tři kolečka, sto přeskoků přes švihadlo a pak vybíjená". Řekneme si to na rovinu Julie nebyla sportovní typ a proto byla skoro poslední koho si vybrali, jen díky svému kamarádovi Milesovi který byl horší ve sportu než ona, ale z chemie mu vychází trojka a to se mu musí uznat. Samozřejmě Juliin tým vždycky prohrál protože kluci vybíjejí nejprve ty nejlepší a Julii si nechají jako třešničku na dortu. Ale dnes se něco změnilo.

Na poli zbývali tři spolužáci, ona a dva nejlepší kluci z týmu, jeden vrhá míč a ona jako kdyby zpomalila čas, míč se pohyboval pomalu a najednou se zrychlil těsně před ní a Julii ho chytila, takže jeden byl vyřazen. Všechny míče byly na Juliině straně a všichni skandovali Julie! Julie! Nadechla se a vyhodila míč tak silně že se i ona divila. Míč letí a... bum! trefila ho do nohy. A všichni přišli Julii pogratulovat že konečně někoho vybyla. Ale oslava se náhle přerušila, na podlaze ležel kluk a měl nohu úplně zničenou,Julie mu jí totiž zlomila.