živly chaosu

Kapitola 5

Když se Julie probudila ve své dobře vypadající posteli s kytičkovaným povlakem tak si řekla,, kéž by to bylo jen jako, ach no aspoň nejsem s tátou, teď pravděpodobně pije a nezajímá se o to kde jsem".

  Když si Julie vzala modré šaty ze skříně tak zase zakoulela očima a pomyslela na to proč takové šaty  nemají všechny šatníky.
  Po tom co vešla do jídelny tak si hezky popovídala s Abigail a s tím divným pánem, který se mimochodem jmenuje Tobias.
  ,, no tak Julií troch úsměv dnes jdeš poprvé do školy "řekl Tobias,, no upřímně jsem ve škole úplná nula"
,, ale no tak Julie přece nejsi tak hrozná. A navíc teď jsi tady a ne na zemi, tady se učí úplně něco jiného. Ty to zvládneš věříme ti",, dík Abigail ale ve fyzice jsem dost hrozná a teď mám pohybovat s kameny pomocí mysli, to je šílený ".
  ,, není pokud tomu uvěříš",, co to nechápu Tome ",, když si řekneš to nezvládnu tak to nebude logicky fungovat, ale pokud si řekneš že to dáš tak ti to půjde jako po másle"
,, hmm dobrá psychická odpověď"
,,žádná psychická odpověď ale pravidlo života" ,,připomínáš mi Gándího a Gandalfa dohromady",, budu to brát jako lichotku".
  Když Julie dojedla tu nejlepší polévku na světě tak se s Abigail vydali do školy.
 
Když dorazili na místo tak byla vysoce překvapená. Byla v lese a okolo byli celkem stáří lidé, a na kamenech puberťáci, někteří meditovali a někteří zas zvedali malé kameny.
  Julií byla překvapená, když došla ke svému učiteli. Byl v zelenočerné róbě
a neměl boty.
,,tak hodně štěstí Julie" řekla Abigail a odešla.
  Tajemný učitel promluvil ,,ahoj Julie já jsem tvůj osobní učitel a budu tě učit ovládat zemi" ,,no už se těším, tak co jako první",, jako první si sundej boty, boty ti překáží k propojení s tebou a zemí",, aha no dobrá "
  Julií si sundala boty a byla zvědavá co bude dál. ,,Tak teď se dej do tureckého sedu a vnímej svět" . Julie si sedla a začala přemýšlet.,, co cítíš? ",, no cítím jak spousta lidí chodí, jak kořeny stromů zarůstají do země, a jak malá stvoření lezou po zemi, prostě až moc věcí najednou, jo a taky cítím jak padá kamení, balvany a štěrk",, jak jako padají, popiš to",, no cítím hodně velkou sílu a na vrcholu skákají a padají kameny různé velikosti ",, ta síla co myslíš že to je?",, no hora to není na to je moc pomalá tohle je jako exploze něco jako... sopka! ",, kde kde je?",, no daleko hluboko někde na ostrově v podzemí",, výborně slečno Julie! A co dál cítíte ještě něco?,, ano hodně velkou sílu mnohem větší je až pálivá ale uvnitř studená něco jako kdyby se zapálil kus ledu",, tak co si myslíte že to je? ",, muž beze jména",, a co je ta síla vedle ní?,, živel.... zemní živel, a jakoby mezi tím živlem a sebou... ",, měl most".
  Přerušil jí učitel ,, ano přesně",, a výš jeho polohu?,, no to úplně ne spíš vůbec jakoby byl uprostřed ničeho",, hmm velice zajímavé, vskutku výš co jsi mi tu předvedla ",, no vystopování"
,, no spíš vnímání ale tak se tomu dá říci také",, jak je možné že cítím vše okolo a jeho i když je někde jinde, ten muž beze jména",, no to víš každý člověk s schopností země nebo ohně a nebo vody cítí svůj živel i ti co ho ovládají, a toho může cítíš protože je poblíž živlů ale hlavně i jeho sílu protože ten most co jsi cítila je návaznost živlu s ním. Už asi víš o tom že když má člověk živel tak ho i ovládá.,, no jó jasně ale proč jsem cítila nic, tu prázdnotu okolo? ",, no to víš místo kde se nachází je velmi tajné a hlavě neobjevené",, ale jak je to možné? ",, to nikdo neví, je to záhada. Ale musím tě velmi pochválit za to jak jsi ho našla tak rychle a navíc jsi i moc dobře popsala ty pocity tak to cítí i já dnes máš za jedna",, no a co dál pane učiteli? ",, to je vše",, co tak rychle?! ",, no jo meditace ti zabere víc času než si myslíš",, a jak dlouho? "no podle pozemského času tak tři hodiny",, cože?! ",, no jo pro tebe to byla chvilka ale než jsi navázala spojení tak to trvá, ale neboj za pár dní se navážeš za pár vteřin ale to jenom otázka cviku a času",, no dobrá, a to boty už nemusím mít?,, no pro mě je lepší když je mám zuté ale pro zatím si je nech jenom na hodinách sundané" . ,,dobrá takže zítra?",, Ano zítra". ,,Dobrá na shledanou" po hodině přišla Abigail a ještě si chvíli povídala s učitelem nejspíše šlo o to jak jí to šlo a asi jí to šlo dobře. Každopádně pak po cestě zpátky si dali výborný oběd a pak si ještě hodně povídali s Abigail ohledně planetě, živlů, jídle a spoustě dalších témat až do chvíle kdy si Julií lehla do postele a zhasla svíčku.