Souhvězdí Tygra [Pozastaveno]

Neříkali jsme ti ať na cizí věci nesaháš?

,,Tohle je u vás normální? Zabouchnout někomu dveře před nosem?" podivil se Shin a založil si ruce na hrudi. Byl pro mě jako nedobytná pevnost. A měl jsem nehorázné nutkání ji dobýt. Nikdy jsem se nesetkal s někým jako je on a to že jsem chodil s tolika lidmi že bych se asi nedopočítal... Dobře, s tolika ne, ale znělo to líp... Co mě na něm nejvíc fascinovalo byly jeho jiskřící okrové oči, když našel něco nového. Bylo to jako když dáte dítěti novou hračku... Bylo to roztomilé, ale někdy i padlé na hlavu.. No řekněte, oni tam snad nemají knihy, gauče nebo televizi? Vždy na to tak civěl jako by viděl boží stvoření... 

,,Jdeš?" Aniž bych si to uvědomil, ostatní kluci si to odkráčeli se zklamáním pryč a mě tu nechali. Tedy.. nechali mě tu kromě Shina. Ten se ze slušnosti zeptal... Zmateně jsem přikývl a přidal se k němu. Proč mám pocit, že nám ta ženská lhala? ,,Určitě nám lhala..." řekl nahlas moji myšlenku Luka, když jsme je dohnali. ,,I kdyby, nemůžeme jí vtrhnout do bytu nebo jí vyhrožovat aby nám řekla pravdu!" okřikl svého manžela Rin. ,,Kdo říkal, že ji vtrhneme do bytu?" pokroutil hlavou. ,,Ale to že bys ji vyhrožoval jsi nepopřel..." přivřel oči. ,,To protože bych to udělal- Au..." ,,Hele já tě nemíním tahat z vězení, jasný?" ,,Jinak.. Všichni si myslíme to samé... Určitě nám neřekla pravdu. Musíme si to tedy ověřit sami..." ,,Neumíte létat?" zavtipkoval jsem a skočil Adymu do řeči. Všichni mě probodli pohledem.

,,Počkáme si až vyjde... Nemůže byt v tom baráku věčně." ,,Super nápad, Liame. A to jako tady budeme stepovat do doby než se uráčí vylézt? Spadl jsi z višně?!" ,,Počkej, to není špatný nápad..." ,,Zlato?",,Budeme se střídat... Dávám tak dva dny než vyjd-" ,,A co třeba teď?" vyrušil naši debatu Shin a ukázal na hlavní dveře. Byla to TA žena a hádejte kam šla... 

Koho to zajímá, hlavně že zmizla. ,,Jdeme!" ,,Počkej! Hej!" Luka nehodlal poslouchat a vystřelil ve své vlčí podobě do baráku. Jeho forma šokovala nejen mě a Adyho, ale i Shina. Nebyl ale čas obdivovat, snad dvou metrové stvoření, ale zaměřit se na důležitější věc. A to zastavit ho. A tak jsme se zase rozběhli za ním.

,,Půjdu koupit něco na večeři ano? Pamatuj, nikomu neotvírat. Hned sem zpátky.." pohladila mě po vlasech a odešla. Rozhlédl jsem se po pokoji. Není to tu nějak zvlášť jiné od našeho světa... Prostě tu chybí jen magie... a víc luk a lesů a míň domů... a žádné cesty s auty... No.. Náš svět je mnohem víc barevnější.... Rozplácl jsem se na gauči a povzdechl si. ,,Chci domů..."

A přímo ve chvíli co jsem to dořekl se ozvala rána. Vyletěl jsem do sedu a překvapeně hleděl na obřího vlka se smaragdovýma očima. Okamžitě se mi na tváři objevil ten největší úsměv co jsem za svůj život udělal a vrhl se vlkovi kolem krku. Brečel jsem a konečně jsem se cítil jako opravdu v bezpečí. Protože jsem věděl, že půjdu domů...

,,Neříkali jsme ti ať na cizí věci nesaháš?"

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )