Souhvězdí Tygra [Pozastaveno]

Jeden problém za druhým...2/2

Ren

,,...a tak se tě ptám, co mám...Hej. Posloucháš mě? Rene!!" zařval mi do ucha Ady a naštvaně třiskl do stolu. Ospale jsem svou hlavu odlepil od lavice a natočil ji jeho směrem. ,,Jasně..." zalhal jsem a zívl. 

V noci jsem toho moc nenaspal.. a vůbec to nebylo kvůli Akimu... dobře možná jo, ale ne tak, jak bych si já nebo vy představovali. To pako se totiž nechalo přemluvit kamarády, aby s nimi šel někam pít a tak se kolem dvou ráno přiopilý dostavil domů. Samozřejmě jsem mu vynadal, jak to, že jsem o tom nevěděl. Mohl jsem umřít strachy o něj a on si napochoduje do baráku jako by se nechumelilo. Nakonec jsem to překousl ale jeho otravné chování mě budilo celou noc.. vlastně už ráno...

,,Je mi nad míru jasné, že mě máš na háku." zavrčel. ,,Jsem unavený... Řekni mi to ještě jednou." pobídl jsem ho. Naštěstí záporně zakroutil hlavou a s povzdechem se zvedl. A ve stejnou chvíli zazvonil zvonek oznamující konec školy. ,,Vstávej." kopne lehce do mé levé nohy. Mrzutě se zvednu a popadnu svou tašku. 

,,No konečně! Už jsem po vás chtěl zahájit pátrání." zasmál se jako jediný Liam, který se opíral o zídku. Nebudete tomu věřit, ale ten idiot, který lezl snad každému na nervy se nějak záhadně dostal do naší party. Docela se za ten rok změnil. Ignoroval jsem jeho pokus o vtip a raději si k sobě přitáhl Akiho stojícího hned vedle. Polibek mi oplatil a kdybych se neodtáhl nejspíš by v něm pokračoval. Věděli to všichni, takže jsme to nemuseli skrývat. ,,Nechte si to na doma.." pousmál se Ady a pohledem zabloudil k partičce holek před námi. 

Věděl jsem že kouká na Mitsuki, ale po chvíli se s neutrálním výrazem přesunul zase k nám. Jen pro informaci.. ti dva se před pár měsíci rozešli.,,Co tak zítra sraz u Rena doma?" nabídl. ,,Proč zase u nás?!" ,,Protože máte barák jenom pro sebe." ,,No a?!" Protestoval bych dál kdyby mě Aki nechytl za ruku. Uraženě jsem nafoukl tváře. ,,Proč ne. Aspoň mi pomůžete a vysvětlíte mi tu matematiku." pousmál se Aki. ,,Tak dohodnuto!" zvolal Liam. Vykročil jsem aniž bych se koukal a omylem vrazil do malého chlapce. Spadla mu z rukou kniha, naštěstí jsem ji chytil. ,,Promiň. Něco ti upadlo!" On ale utíkal dál. Pohled mi sklouzl na mou ruku. 

Vykulil jsem oči a doslova čuměl na mě velmi dobře známou knihu. T-To přece.. jak.. Nebyl jsem schopen mluvit... Marně jsem se snažil něco říct. Proto jsem své vytřeštěné oči přesunul na trojici. Aki vypadal jako by viděl ducha. Byl vystrašený jako snad nikdy. Adymu chvilku trvalo než si uvědomil co právě držím v rukou. Liam byl zmatený úplně. Nevím jestli o ni věděl, nějak si to nevybavuji, ale napjatý byl. 

,,Co to kurva... Jak se to sem dostalo?!" vyšiloval Ady jako první. ,,M-Měl ji..." v tu chvíli jsem si uvědomil jednu věc. Otočil jsem se tím směrem, kterým ten kluk běžel. On sem nepatřil...,,..ten kluk.." dokončil jsem větu.  

Sora

Nevěděl jsem jak dlouho už běžím. Byl jsem zmatený, vystrašený a hlavně sám. Byl to hodně špatný vtip. Určitě tohle je nějaká iluze co vytvořil děda Raidon.. není tak starý, ale s Liou si z něho děláme srandu. Určitě je to jeho nápad. Chtěl nás potrestat... Jiné řešení není.. Zastavil jsem se. Smutně sklopil pohled. Chci domů... Něco začalo troubit a na mě se řítila plechová krabice velkou rychlostí. 

Nebýt mého zachránce, byla by ze mě placka. Vyhrabal jsem se na nohy a naštvaně se koukl tím směrem kterým ta věc jela. To ho neučili chování?! U nás ve vesnici by dostal pěkně seřváno... ,,Jsi v pořádku?! Co tě to popadlo maličký. Vždyť tě to auto málem zajelo..." vydechla paní, která mě vlastně zachránila. ,,To on na mě útočil! Já jsem nic neudělal!" prsknu uraženě. Nechápavě zamrkala ale pak se zvonivě zasmála. To nebylo vtipný.,,Jsem ráda, že ti nic není." hlesla s úsměvem. ,,Nic mi není... To jeho by měli naučit chování.. Co pak napadat menší je normální?!" rozčiloval jsem se dál. 

V naší vesnici jsme se starali o mláďata všelijakých zvířat, ale nic podobného jsem ještě neviděl... ,,Ty jsi mi ale podivín.." pousmála se znovu. ,,Promiňte, ale kdo jste? Teda.. Děkuji za záchranu..." Ta paní se zase usměje. ,,Můžeš mi říkat Kohaku a ty jsi?" ,,Sora!" vykřiknu vesele... ozve se i můj žaludek. Stydlivě se přikrčím. Zase se usměje. ,,Pojď něco ti koupím.." natáhne ke mě ruku. Nevím jestli to byl dobrý nápad... říkali mi že nemám chodit nikým cizím.. ale tohle je přeci jen iluze, tak proč ne! Mám hlad! Se zářivým úsměvem jsem její nabídku přijal... 

Nevím proč, ale všechny chci zabít tím autem XD

Druhá část! Hurááá...:)

Am...já věděla, že jsem na někoho zapomněla...:D (Vedlejší Postava)

Jméno: Kohaku Mori

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

824 slov