K I T S U N E

5.

Ahuj, omlouvám se že tak dlouho nevyšla kapitola. Jsem zapomněl

Šli lesem, nějakou méně vyšlapanou cestou, občas i skrze menší keře, kde by obyčejně na začátku léta rostly borůvky. Naruto po nějaký době zastavil a podíval se za sebe na dva černovlasé bratry a rusovlasého chlapce. 

,,Za chvíli tam budem.." vydechl docela smutně blonďáček, otočil se a opět všichni šli. Kdyby Sasuke o něčem nevyprávěl Gaarovi, bylo by mrazivé ticho. Což zaráželo Itachiho, protože za dobu, co u nich Naruto byl skoro nezavřel pusu. Teď jen potichu jde a jednou za čas prohodí něco úplně mimo. 

,,Naruto?" zeptal se starší z Uchihů, když mu došla trpělivost s jinak věčně veselým Narutem. 

,,Naruto, řekni nám, co tě tak žere. Obyčejně nejsi takhle smutný, abys neprohodil ani slovo k tématu." dokončil svou otázku Itachi, když uviděl, jak Naruto nereaguje. 
Modrooký chlapec ale nakonec zastavil a ostatním se vyskytl pohled na slzící modré oči. 

,,Já.. já jsem vám lhal o svých rodičích.. oni.. já.. já jsem je pořádně ani neznal! Řekl jsem vám jen to, co mi o nich řekli ostatní lišky! Oni.. říkali mi jak moji rodiči položili život za tento l-les! Kvůli člověku, co vstoupil  až moc blízko a.. ohrožoval nás.. jeho jméno znělo.. Madara?"

Oba Uchihové vytřeštili oči. Madara? Náš.. náš prastrýc ohrožoval.. Narutovu rodinu a klan celkově?! Ale jak je to možný?! Oba Uchihové si pomysleli. Jediný Gaara nechápal, o co jde. Naruto opět začal mluvit, než se někdo stihl na něco jiného zeptat.

,,P-pamatuji si, jak mi máma zpívala mojí oblíbenou ukolébavku. Říkala mi, že by nedopustila, aby mi kdokoliv ublížil.. p-pak už jsem ji nikdy neviděl. N-někdo ji odtáhl pryč ode mě a mě vzal 'strýc' Jiraiya.." 

Tentokrát se rozšířily oči i Gaarovi. Tak tohle nečekal nikdo z nich. Kdyby to věděli.. nikdy by se nezeptali na to, aby je Naruto vzal k jeho rodičům. Takhle asi museli nasypat do čerstvé rány hrst soli.  

Tentokrát se odhodlal mluvit Sasuke. 
,,Naruto, to.. to mi je líto, nevědě-" 

,,Nevěděli jste to. Já.. já vím.." přerušil mladšího Uchihu Naruto a snažil se přestat slzet. Rusovlásek pomaličku přešel k Narutovi a objal ho. 

To je v pořádku, snažil se Naruta utěšit. 

Po pár minutách strávených v Gaarově objetí Naruto přestal slzet. Vlastně už jen dýchal, zatímco držel pevně látku Gaarova oblečení. Doslova ji mačkal. 
Bylo jasné, že kdyby nedržel tu látku, ale Gaarovu kůži,  dost možná by mu zůstaly nějaký škrábance, či dokonce jizvy. 

,,Naruto.." 
,,To nevadí. Ale určitě chápete, že nemůžu odvést tři lidi do naší vesnice. Už tak je tam asi panika, kde jsem. Většinou jsem se zatoulal vždy jen na chvíli. Teď už to nějakou dobu bylo, co jsem se tam neobjevil. Jiraiya musí mít strach," 

,,Jistě." odpověděl Itachi, když se podíval na svého mladšího bratra. Bratři si byli tak podobní, že by si je Gaara pletl, kdyby Itachi neměl dvě jizvy, které se táhly od kořenu jeho nosu až ke konci nosu. Gaara se nikdy přesně nezeptal, od čeho je Itachi měl, a vlastně ho to ani nezajímalo.

 ,,Doufám, že si pamatuješ cestu zpátky, prokletý Sasuke," řekl a trochu se Gaara zasmál, když si vzpomněl na historku z dob, kdy byli všichni trochu mladší. Gaarovi ji vyprávěl Itachi. Když bylo Sasukemu dvanáct, kousl ho had a na místě, kde ho kousl - vzadu na levé straně ramene, kousek od krku - se mu vytvořil znak. Od té doby mu Itachi říkal 'Prokletý Sasuke', když byli jen spolu.
Ale jednou neudržel pusu a řekl tak Sasukemu před Gaarou. Takže mu tak Gaara začal říkat taky, kvůli tomu se taky hlavně stávaly hádky, jak mezi Gaarou a Sasukem, tak mezi Sasukem a Itachim. 

,,Možná bys měl zbytek dojít sám?" Zeptal se Gaara. Naruto se na něj podíval s otazníky v očích. ,,Třeba se za námi opět stavit později. Znáš to. Nechceme narušovat tvé soukromí."

Naruto se usmál. ,,Tak jo! Přišel bych co nejdříve by to šlo!"

,,Platí!" Řekli oba Uchihové najednou a tak se jejich cesty rozešly.

Naruto stále navštěvoval Uchihy a Gaaru, až dokud všichni tři neodjeli. Udělali si takovou tradici, že vždy, když budou mít všichni tři čas, pojedou se podívat na blonďatého chlapce s ouškama a ocasem.

Krásné přátelství později vyústilo v lásku, ale to až v pozdější době, kdy Naruto překypoval krásou a byl ve věku obou mladších chlapců. Jak se dozvěděli, stvoření jako Naruto vyrůstají mnohem rychleji než normální lidé.

Všichni se spolu radovali, sdíleli své starosti, smáli se i plakali. Nerozdelili své cesty ani po Narutově smrti, která bohužel nastala příliš brzy. Vždy za ním jezdili, k malému hrobečku, který vytvořili jen pro něj.

Konec